Giovanni Aldini – vědecká nebo patologická osobnost?

Říká se, že věda je nástrojem pokroku. Mezi váženými učenci posunujícími vědění lidstva o něco kupředu, se ale zákonitě objevili i vyjímeční, kteří se seriózním výzkumem neměli vůbec nic společného. Někteří postupovali seriózně jen zpočátku nebo okrajově, pak se jejich snažení ale vydalo nežádoucím směrem. Právě k takovým vědcům patří v historii elektřiny a magnetismu italský fyzik Giovanni Aldini (1762‑1834). Jeho jméno najdeme v odborných statích o minulosti elektrotechniky a medicíny jen výjimečně, spíše je třeba hledat v dílech o kuriozitách v historii lidské společnosti. Giovanni Aldini se narodil před 250 lety.

V 90. letech 18. století vyvolal italský lékař a univerzitní profesor Luigi Galvani svými všeobecně známými pokusy se žabími preparáty velký zájem o animální – živočišnou – elektřinu v organismu. Zjistil, že svaly mrtvých žab se po elektrickém zásahu stahují, a to i poté, když se jich jen dotýkal obloukem ze dvou různých kovů. Tomuto záhadnému jevu věnoval jedenáct let obsáhlých výzkumů s cílem odhalit příčinu pozorovaných stahů.

Zrod „galvanismu"

„Galvanismus" a bioelektrické jevy byly na světě a staly se novým vůdčím výzkumným tématem, které zaměstnávalo celé generace přírodovědců. Mnozí lidé prostě v různých úpravách opakovali Galvaniho pokusy, jiní hledali nové oblasti jejich použití. Výrazně tomu napomohly i pokroky při stavbě a rozšíření třecích elektrik, leidenských láhví a galvanických článků (např. Voltův sloup) jako zdrojů stejnosměrného proudu. S animální elektřinou často experimentovali lékaři. Stejně jako doktor Galvani považovali za zdroj elektřiny svaly.

„Elektrikář" Aldini

Kromě různých oživovacích pokusů na zvířatech přitahovaly obzvláštní pozornost také pokusy na člověku. V této fázi šlo zejména o lidské mrtvoly. Ačkoliv se těmito pokusy zabývali patologové v řadě zemí (Německo, Francie), známým po celé Evropě se stal italský fyzik zvaný „elektrikář" Giovani Aldini, vážený profesor fyziky a lučby (tj. chemie) na proslulé boloňské univerzitě a autor několika vědeckých spisů. K nejdůležitějším z nich patří „Memoria intorno all´electricita animale".

Aldini pocházel z rozvětvené rodiny předních italských učenců z Bologne. Byl Galvaniho synovcem a zaníceným zastáncem a neúnavným – až chorobně zaujatým – propagátorem jeho myšlenek. Některé vědecké přístroje, které používal při výzkumu a vyučování, se zachovaly dodnes. Jde např. o zařízení pro elektrolýzu, modely parního stroje, hydraulického lisu apod.

Pokusy coby divadlo

Při popularizaci Galvaniho výzkumu a vlastních experimentů to však „přehnal", když svoje bizarní pokusy předváděl před širokým publikem po celé Evropě doslova jako divadelní představení. Sám o svých veřejných galvanických pokusech na těle oběšence v roce 1802 napsal: „Jeden pól byl zaveden do úst, druhý do ucha. Oční bulvy a svaly vykázaly záchvěvy a oči se otevřely." Aldini dokázal vyvolat klapání čelistí či skřípění zubů useknutých hlav, koulení očí v důlcích a podobné „záhrobní“ projevy.

Oživil popraveného George Forstera

Nejhrůznější veřejnou podívanou připravil publiku v Londýně v roce 1803 v prostorách královské chirurgické akademie, kdy „oživil" mrtvolu právě popraveného dvojnásobného vraha George Forstera. Do jeho konečníku pustil proud, takže mrtvý muž začal vypouštět plyny a všelijak kopal a škubal nohama. Zaměřil se také na zločincův obličej: nebožtík otevřel dokonce i levé oko – opět vytvořením elektrického obvodu mezi ústní dutinou a uchem. Lidé, kteří šílenému „spektáklu“ přihlíželi, byli přesvědčeni, že zločinec obživnul, takže musel nakonec být „popraven" znovu. Jeden z diváků údajně hrůzou zkolaboval a zemřel.

Jak sám Aldini prohlásil, motivovala jeho experimenty a bádání především snaha nalézt způsob, jak „vyvolat zpět potlačený život". Po všech těchto výstředních aktivitách mu nakonec několik let před smrtí v roce 1834 v Miláně rakouský císař František I. udělil rytířský řád a titul tajného rady za zásluhy o rozvoj přírodních věd.

Galvanismus a Aldiniho pokusy pravděpodobně znala anglická spisovatelka a zakladatelka žánru sci‑fi literatury Mary Shelleyová, když v roce 1818 vytvořila nesmrtelnou literární postavu oživlého chladně vraždícího monstra doktora Frankensteina.