Spolutvůrce moderní výuky matematiky František Běloun

„Matematika by neměla být pokládána za hotovou, dokud ji neučiníme tak jasnou, že ji můžeme vysvětlit prvnímu člověku, kterého na ulici potkáme.“

Každý žák a student má své oblíbené vyučovací předměty a na druhé straně ty, které by nejraději z vyučování vyloučil. K těm dlouhodobě patří na našich základních a středních školách bohužel především matematika. Není to až tak překvapivé, neboť hodiny matematiky bývají ve škole nejtěžší. Tento jev však ukazuje i na určitou pohodlnost mladé generace a na její neochotu abstraktně uvažovat. Negativní důsledky tohoto stavu na sebe nenechaly dlouho čekat: znalosti českých dětí z matematiky se v posledních letech ve srovnání se světem podstatně zhoršily.

Kromě vlivu rodiny, bezprostředního sociálního okolí a vlastních dispozic je podle výsledků průzkumů hlavním faktorem, který ovlivňuje postoj žáků k matematice, osobnost učitele. Zejména pokud jde o jeho odbornost, povahové rysy, vztah k oboru, vztah k dětem, ale především o metody jeho práce a pojetí výuky. Své o tom věděl již před více než půl stoletím český učitel matematiky a deskriptivní geometrie PaedDr. František Běloun, od jehož narození letos uplynulo sto let a od úmrtí let dvacet. Učitelé ho znají především jako spolutvůrce moderní didaktiky matematiky – vědecké disciplíny, která zkoumá zákonitosti vyučování matematice v souladu s cíli společnosti. Do povědomí široké veřejnosti se zapsal svojí obsáhlou sbírkou úloh z matematiky pro základní školy, používanou několika generacemi.

Učitelem nejprve na Slovensku

František Běloun se narodil 13. dubna 1912 v městečku Dašice v početné rodině místního drogisty. Po absolvování reálky v Pardubicích odešel v roce 1931, podobně jako mnoho jeho vrstevníků, na Slovensko, kde vyučoval na obecných a měšťanských školách. Mezitím v roce 1933 složil maturitní zkoušku na učitelském ústavu v Chrudimi. Po vytvoření Slovenského štátu se v roce 1939 vrátil zpět do Čech a působil na školách v Peruci na Lounsku, Praze a Chroustovicích na Vysokomýtsku, kde nuceně pobýval pod dohledem protektorátních úřadů pro důvodné podezření z účasti na domácím odboji.

V roce 1943 byl František Běloun totálně nasazen, po osvobození v roce 1945 vykonával ještě jeden rok dobrovolnou vojenskou službu. Po návratu pak učil na školách ve Zbraslavi, Davli, Mníšku a Radotíně a přitom dálkově studoval na Vysoké škole pedagogické v Praze. Zde v roce1952 získal doktorát pedagogických věd a v roce 1960 aprobaci pro vyučování matematice a deskriptivní geometrie na středních školách. Od roku 1954 se po mnohaleté pedagogické praxi trvale věnoval otázkám metodiky vyučování matematiky, a to jako metodik v Ústavu pro další vzdělávání učitelů a později v Krajském pedagogickém ústavu v Praze. V roce 1976 odešel do důchodu, zemřel 4. srpna 1992.

Autor učebnic

Do historie české matematiky a pedagogiky se František Běloun zapsal především jako autor mnoha didaktických statí, učebnic, metodických průvodců, sbírek příkladů a tabulek. Jeho obsáhlá Sbírka úloh z matematiky pro základní školu, určená k opakování a procvičování veškerého učiva základní školy a vhodná pro přípravu k přijímacím zkouškám na střední školy, se v roce 2010 dočkala osmého vydání, aktualizované Tabulky pro základní školu byly znovu vydány v roce 2006. Pracoval v redakčních radách časopisů Matematika ve škole, Pokroky matematiky, fyziky a astronomie aj. V letech 1965‑1969 byl hlavním sekretářem Jednoty československých matematiků a fyziků.