Enrico Fermi – výročí

Před sto lety – 29. září 1901 – se narodil Enrico Fermi, italský fyzik. Dalo by se říci, že spatřil světlo světa takřka současně se zrozením „atomového věku“. Vždyť právě tehdy, na přelomu 19. a 20. století, konali své pokusy A. H. Becquerel, manželé Curiovi či E. Rutherford a svět se s úžasem dozvídal o existenci radioaktivity.

Zlatou dobou jaderné fyziky byla 30. léta 20. století. Nejlepší mozky Evropy odhalovaly stále nová tajemství hmoty. Roku 1932 byly objeveny neutrony, o rok později umělá radioaktivita. Také Fermi byl už připraven. Až dosud spíše teoretik, rozhodl se v roce 1934 po prostudování zpráv o objevu umělé radioaktivity zahájit experimenty s jejím vyvoláním pomocí neutronů. Neutrony Fermi bombardoval postupně všechny prvky Mendělejevovy soustavy. Po bombardování uranu, tehdy posledního prvku s číslem 92, zjistil, že výsledný produkt obsahuje více aktivních prvků a výsledky měření neodpovídají žádnému z dosud známých prvků v Mendělejevově soustavě. To vzbudilo obrovský zájem vědecké veřejnosti, a nezůstalo jen u světa vědy. Krátce na to oznámily New York Times: "Itálie vyrábí 93. prvek bombardováním uranu."
Vědcům však sluší skepse, a to především k vlastním objevům. Fermi jí byl schopen a své pochybnosti o "novém prvku" neskrýval. Trvalo celé čtyři roky než se jaderným fyzikům a chemikům podařilo objasnit, co se ve skutečnosti stalo: Fermi rozštěpil jádro uranu.
Fermi toto poznání bez problémů přijal, na jeho základě vypracoval vlastní model štěpení a současně teorii o uvolňování dalších neutronů při štěpení uranu - myšlenku samovolné řetězové reakce. V té době už nežil v rodné Itálii, odkud jej vyhnaly černé košile fašistů, ale v azylu v USA. Atomové bádání se z teoretické oblasti pomalu přesunuje do světa praxe - a cesta k prvnímu jadernému reaktoru je otevřena.
První umělou řetězovou reakci v prvním jaderném reaktoru na světě spustil Fermi 2. prosince 1942. Nedivme se, že se tak stalo ve zcela nezvyklém prostředí - na bývalém chicagském univerzitním stadionu.

Velké osobnosti se občas "utnou". Fermiho žena Laura o tom vyprávěla příznačnou historku. Ještě v Itálii bývalo v jejich bytě přes zimu velmi chladno. Paní Laura to chtěla vyřešit nahrazením jednoduchých oken dvojitými. Velký fyzik usedl a hbitě spočítal, že takto získaná úspora bude zcela zanedbatelná. Praktickou manželku však nepřesvědčil, okna nechala zdvojit - a v bytě bylo rázem teplo. Překvapený Fermi své výpočty překontroloval a zjistil, že jsou správné, jen desetinná čárka se mu zatoulala na špatné místo.

První experiment s prvním reaktorem

Kvůli utajení se nesmělo fotit, zachovala se tedy jen kresba jednoho z přítomných fyziků. Nad reaktorem stála "parta sebevrahů" připravená v případě nepředvídaných událostí polévat reaktor roztokem kadmiových sloučenin, které pohlcují neutrony. Pro případ požáru byl připraven hranatý gumový povlak. Firma vyrábějící balony, která ho zhotovila,
si myslela, že ti fyzici se dočista zbláznili - hranatý balon přece nemůže létat!

Víte, že...

...příroda Fermiho předběhla o dvě miliardy let? Úplně první reaktor na světě nebyl v Chicagu, ale v africkém Gabunu. Tamní uranová ruda byla bohatá na izotop U235, do ložiska navíc pronikala voda, která působila jako moderátor, takže se spustila samovolně řetězová štěpná reakce, nerušeně si v podzemí probíhala několik milionů let a zanechala po sobě přírodní úložiště radioaktivních odpadů. Místo dnes slouží jako přírodní laboratoř, na níž se dá krásně ověřit, že štěpné produkty nejsou žádní cestovatelé, z okolí svého mateřského reaktoru se vzdálily jen nepatrně, a že tedy obavy z úložišť jaderných odpadů jsou neopodstatněné. A to je navíc před dvěma miliardami let nikdo neutěsňoval do ocelových kontajnerů.