V laboratořích se dnes rodí supermateriály budoucnosti

Superman si občas zaletí do křišťálové pevnosti, kde má přístup k informacím ze své dávno zaniklé domoviny. Data jsou uložena ve střepinách křišťálového skla. Nebylo by hezké, kdybychom mohli svá data natrvalo takto uložit i my? I když je dnes k dispozici mnoho moderních způsobů jak zachovat data, ukazuje se, že nejtrvanlivější zůstává starověké tesání do kamene.

Jak snadné je smazat data z hard disku možná víte z vlastní zkušenosti. Informace na flešce poškodí vysoká teplota, někdy je znehodnotí i jen mnohonásobné používání. DVD oxiduje už po několika desetiletích, pokud se již dříve nepoškrábe. Zkrátka – potřebujeme vynalézt způsob skladování, který bude alespoň tak trvanlivý, jako egyptské nebo sumerské kamenné desky...

Zápis do skla

V roce 1996 ukázali fyzici z Harvardské University, že by mělo být možné údaje zapisovat do trvanlivých transparentních materiálůjako je sklo. Sklo je odolné vůči teplu, chemikáliím a dokonce se může vyrobit i jako neprůstřelné. Záznam informace do skla by zvládl intenzivní laserový paprsek.Uloženou informaci pak bude možné přečíst vystavením materiálu světlu. K praktickému využití tato vize však potřebuje určitý čas – jsou totiž třeba lasery s extrémně přesným zaměřením.

Japonská společnost Hitachi plánuje vývoj materiálu s pamětí vyrobeného z roztaveného křemene, čili jako druh skla. Na trh by měl přijít už v roce 2015. Fyzik Peter Kazanovsky a jeho tým z britské University of Southampton chce jít ještě o krok dále. Domnívá se, že lze zaznamenat data do taveného křemene v pěti dimenzích – nikoliv jen ve třech prostorových dimenzích, ale také zaznamenat intenzitu a polaritu píšícího laserového paprsku. Výsledkem by mohla být skladovací hustota 8krát větší, než plánuje Hitachi. Skladovací kapacita by umožnila „nacpat“ terabyty informací do střípku skla o velikosti nehtu od palce.

Kazanovskéhoskupina vypočítala, že jejich médium by bylo stabilní až do teploty 1 000 ^oC, přežilo by i jaderný výbuch a jeho životnost by byla až 10miliard let, což je srovnatelné se stářím vesmíru. Vědci se současně snaží ukládání dat urychlit, a to ze současných několika kilobytů za sekundu na megabyt za sekundu. To by byla taková rychlost, která by umožnila vyrobit videozáznam v reálném čase a uchovat ho pro zvědavé národy budoucnosti, což by jistě uvítal i Superman.

Podle: Jon Cartwright: Memoryglass. Yourinfostored–forever. New Scientist, 2014, č. 2990, s. 36.

Tabulka: Rozsah paměti některých médií