Znásilnění s následkem smrti

Je časné ráno 26. dubna 1986. V 1.23 h ráno se ozývají dva výbuchy, které ničí reaktor 4. bloku jaderné elektrárny Černobyl. Výbuchy páry a vodíku a následný 10 dní trvající požár grafitového moderátoru uvolnil z aktivní zóny reaktoru do ovzduší cca 5 % celkového množství radioaktivního materiálu. Reaktor neměl ani tlakovou nádobu, ani ochrannou obálku. Aktivní zóna o průměru 11,8 metrů a výšce 7 metrů byla tvořena samostatnými kanály s palivem, které procházely blokem hořlavého grafitu sloužícího zde jako moderátor řetězové štěpné reakce.

Hodně papíru se popsalo úvahami o příčinách havárie. Byl to chybný projekt? Scestná konstrukce reaktoru? Nedostatečné bezpečnostní analýzy? Ne! Bylo to doslova znásilnění!Posuďte sami.

Byl to experiment

Personál měl přikázáno provést pokus, bude‑li generátor po rychlém uzavření páry do turbíny schopen při svém setrvačném doběhu ještě nějakou dobu napájet proudem čerpadla nouzového chlazení. Experiment byl pojímán jako elektrotechnická záležitost nevýznamná z hlediska jaderné bezpečnosti. Operátoři nutili pracovat reaktor při nízkém výkonu, při němž byl provoz nestabilní. To provozní předpisy zakazovaly. Reaktor se bránil. Operátoři odpojili systémy havarijního chlazení. Takto reaktor pracoval 9 hodin, přestože to provozní předpisy zakazovaly.

Obsluha nevěděla co se děje

Několikahodinové zdržení způsobilo, že se vyměnila směna a experiment prováděli lidé, kteří na něj ani nebyli připraveni. Připojili všechna cirkulační čerpadla, aniž bylo možné dodržet jejich provozní parametry. Reaktoru prudce poklesl výkon až na 30 MW tepelných, vzdoroval a chtěl se odstavit, protože měl zakódováno „odpojí‑li se turbíny, spusť regulační tyče a odstav se!“.

Násilné zablokování automatiky

Strach z postihů od nadřízených, pokud naplánovaný pokus neprovedou, ale vedl operátory k tomu, aby reaktor přinutili k poslušnosti násilím. Zablokovali automatické odstavení reaktoru. Vytáhli téměř všechny regulační tyče nad aktivní zónu. I toto, samozřejmě, předpisy zakazovaly jako nepřípustné a nebezpečné. Reaktor se zoufale bránil dál a podle předpisů se chtěl znovu automaticky odstavit signálem „nízká hladina a tlak páry v separátorech“.

Bezpečnostní ochrany odpojeny – reaktor kolabuje

Násilníci zasadili bránícímu se reaktoru poslední ránu – odpojili i tuto možnost automatického zásahu bezpečnostních ochran. S rostoucím množstvím páry v aktivní zóně se zvyšoval počet neutronů a tím i počet štěpení jader uranu, což vedlo k vyšší teplotě a ještě většímu vývinu páry a tím k ještě více neutronům… Reaktor zkolaboval.

Důsledek znásilnění je dostatečně znám po celých 25 let, které od události uplynuly. Politické souvislosti a politické tlaky v tehdejším komunistickém Sovětském svazu zdeformovaly myšlení operátorů. Buď se báli, nebo si byli naopak příliš jisti svojí převahou nad technikou. Psychologické a společenské dopady této nepokory byly obrovské. Nakonec mnohem větší, než dopady na zdraví lidí a na životní prostředí, jak o tom svědčí výsledky všech dodatečných lékařských zkoumání.