Co se jaderníci naučili díky Three Mile Island

Na 28. března 2009 připadlo výročí 30 let od první vážnější havárie jaderného reaktoru, která se stala v americkém Harrisburgu v Pensylvánii. Byla to událost politováníhodná, avšak znamenala obrovský kvalitativní skok v bezpečném provozování jaderných reaktorů po celém světě.

Co se stalo
Druhý blok jaderné elektrárny Three Mile Island s tlakovodním reaktorem o tepelném výkonu 2772 MW (elektrický výkon 880 MW), který byl v té době necelý rok starý, postihla 28. 3. 1979 havárie, která jej natrvalo vyřadila z provozu. Vše zahájil výpadek dodávky vody do jednoho ze dvou parogenerátorů elektrárny. Po havarijním odstavení reaktoru začala z primárního chladicího okruhu pomalu unikat voda. Příčinou byl zaseknutý ventil na zařízení, které reguluje tlak v tomto okruhu. Signálka ve velíně hlásila, že ventil je uzavřený, ale nebyl. Obsluha únik chladiva neodhalila včas a chybné vyhodnocení situace vedlo k velké ztrátě chladiva a k tavení asi poloviny palivových článků v aktivní zóně. Vedení elektrárny nebylo vůbec připraveno na krizovou komunikaci, zanedbalo informování veřejnosti, která pak snadno podlehla novinářským senzačně-katastrofickým zprávám. Informace o úniku radioaktivity žily vlastním životem a postupně se zveličovaly. Neschopnost personálu informovat okolní obce o skutečných důsledcích havárie vedly k panice a neřízeném úprku obyvatel se všemi negativními důsledky z toho plynoucími.

Co se nestalo
Roztavení paliva je považováno za nejhorší možnou havárii, protože porušeným pokrytím článků se dere na povrch nejradioaktivnější inventář štěpných produktů, které v palivu za provozu vznikly. Fantastické scénáře z té doby předpokládaly, že se palivo protaví skrz reaktorovou nádobu i skrz stěny ochranné obálky reaktoru a nastane masivní únik radioaktivních látek do životního prostředí. (Shodou okolností zrovna v té době běžel v USA sci-fi film Čínský syndrom o protavení havarovaného reaktoru napříč zeměkoulí...) Nic z toho se však nestalo.

Kontajnment zafungoval
Skutečným následkům se věnovalo několik lékařských studií a šetření Agentury pro ochranu životního prostředí, státního dozoru, ministerstva zdravotnictví, ministerstva energetiky, státu Pensylvánie a dalších. Všechny shodně konstatovaly, že z elektrárny uniklo mizivé množství plynných radionuklidů, které způsobily souhrnnou průměrnou dávku průměrnému obyvateli lokality 0,01 milisievertu (normální roční dávka od přírodního pozadí v Pensylvanii je cca 1,3 milisievertu, čili více než stokrát vyšší) a žádné negativní vlivy na rostlinstvo a ni živočišstvo nebyly pozorovány. Následky havárie zůstaly uvnitř ochranné obálky – kontejnmentu.

Three Mile Island dnes
Reaktor TMI-1 je uzavřen, roztavené palivo vyvezeno pryč do bezpečného úložiště, chladicí okruh dekontaminován. Pod stálým dozorem čeká reaktor až jeho dvojče TMI-2, stále vyrábějící elektřinu jen pár desítek metrů od něj, ukončí svou činnost, aby mohly být zlikvidovány spolu.

Havárie TMI byla nejvážnější jadernou havárií v historii USA, přestože nevedla k žádnému úmrtí ani zdravotnímu poškození u zaměstnanců ani u obyvatel okolí.

• Bezprostředně po havárii posílil státní dozor v USA (NRC) svou havarijní připravenost a zřídil stálé operační centrum s nepřetržitým provozem.


• V Atlantě vzniknul z popudu samotného jaderného průmyslu Institut pro řízení jaderných reaktorů (INPO).


• Během následujících 20 let klesl počet havarijních událostí na jaderných reaktorech téměř k nule.


• Průměrný počet aktivací bezpečnostních systémů klesl na desetinu předchozího stavu.


• Úrovně profesního ozáření personálu jaderných elektráren klesly na jednu šestinu úrovně roku 1985.


• Průměrný počet neplánovaných havarijních odstavení reaktorů klesl téměř desetkrát (v r. 2007 jich bylo 52, v r. 1985 jich bylo 530).


• Zpřísnily se požadavky na zařízení – požární ochranu, pomocné chladicí systémy, izolace kontajnmentu, spolehlivost komponent, automatizaci odstavení reaktorů.


• Zavedly se pravidelné analýzy všech charakteristik provozu jaderných elektráren.


• Mezinárodní agentura pro atomovou energii zahájila projekt OSART, což jsou pravidelné mezinárodní expertní mise kontrolující provoz světových reaktorů.


• Francie ve svých elektrárnách zlepšila ergonomii zařízení (přizpůsobení „lidskému“ činiteli), instrumentaci i trenink personálu a pravidelná bezpečnostní cvičení.