Kouzlo klystýru

Zatímco otázky redukčních programů a diet, léčby obezity a diabetu, vhodnosti pití kávy či doplňkové užívání vitamínů a minerálů jsou běžným tématem společenské konverzace, stav našich střev patří až na jedno z posledních, případně je tabu. Přesto jde o téma z hlediska zdraví významné. Syndrom dráždivého tračníku, zácpa, průjem, plynatost a nadýmání v oblasti žaludku, vyduté břicho, kyselý reflux, vyčerpanost, rakovina tlustého střeva trápí řadu lidí a jak se časem ukázalo – smrt začíná právě v tlustém střevě. Snad i proto se 16. a 17. století označuje za zlatý věk klystýrů.

Byly doby, kdy i takové lidské činnosti, jakými je například vyšetřování a léčení trávicí soustavy, se staly módní záležitostí. Zvláště za časů Ludvíka XIV., řečeného Král slunce, lékařská „věda“ francouzským královským dvorem doslova hýbala. Za dominantní léčebnou metodu se považovalo podávání projímadel a klystýrů. Kromě pouštění žilou bylo totiž „Purgierung“ (pročišťování) klystýrem pro Galenovy následovníky jistým druhem „všeléku“.

Čistí i léčí

Klystýr neboli klysma (z řeckého klyzein - vypláchnout) byl léčebný prostředek, jímž se vyprazdňovala a čistila střeva, zaváděla se do střev léčiva nebo živiny. Klystýr spočíval v tom, že se do konečníku a tlustého střeva vtlačovala řitním otvorem stříkačkou tekutina, popřípadě se k zavedení používal měchýř s nástavcem. U klysmatu byla kapalina vpravována z výše položené nádržky. Jak dokládají vyobrazení staroindických lékařských pomůcek z 5. století př. n. l., byl klystýr znám již ve starověku.

O klystýru se hovoří od 14. století

Stín hrozby pro zdraví člověka, který představovalo onemocnění tlustého střeva, se novodobě začal rýsovat již ve čtrnáctém století, kdy slovo „klystýr“ poprvé obohatilo běžný jazykový fond. V roce 1652 se prestižní pařížský lékař Guy Patin domníval, že: „Všechny nemoci lze léčit klystýrovou stříkačkou, lancetou na pouštění žilou a sirupem z bílých růží a broskvových květů.“ Není proto divu, že jsou z těch časů zaznamenány hrubé nadávky doktorům: „Ty smradlavá klystýrová hadice.“

Střevo jako přihrádka kredence matky Hubbardové

Po celé 16. a 17. století se používání klystýrů těšilo mimořádné oblibě, zejména u přemrštěně úzkostlivých lidí, kteří se i v dnešní době vyžívají v nejrůznějších dietách a očistných programech. Jak píše britský autor humorných a svérázných „doktorských“ románů chirurg a anesteziolog Richard Gordon ve svých Podivuhodných dějinách lékařství, vedlo je tehdy k tomu neochvějné přesvědčení, že „tlusté střevo musí být vždy a za každých okolností tak dokonale prázdné jako přihrádky kredence matky Hubbardové“.

Posedlost klystýrem Ludvíka XIII.

Není proto divu, že si z toho všeho v roce 1673 dělal legraci ve své komedii Zdravý nemocný také slavný dramatik, režisér a herec Molière, působící na dvoře Ludvíka XIV. Ale již Ludvíkův předchůdce, podivínský král Francie a Navary, s pořadovým číslem XIII, poznal, zač je toho loket. Podle dochovaných záznamů mu bylo v jediném roce naordinováno 212 klystýrů, 215 projímadel a 47krát mu bylo pouštěno žilou.

Co na to moderní věda

Bohužel, nádorových a jiných onemocnění střev, především střeva tlustého (kde se nachází asi 70 % imunitního systému) a konečníku, dnes v populaci přibývá. Jejich nárůst se dává do souvislosti se způsobem života, stravovacími návyky a rodovou predispozicí. Na využití starých postupů jsou dnes založeny různé čistící a detoxikační programy i moderní metody diagnostiky a terapie (kolonoskopická vyšetření, rektální podávání léčiv u střevních zánětů aj.).

Zájemcům o klasickou léčbu klystýrem je v dnešní době určen i samostatný weblog na internetu.