Odstoupení od změny času

Zrušení letního času by mohlo v USA zabránit více než 300 000 případům mrtvice ročně. Posunutí času o hodinu dopředu v březnu a posunutí zpět na podzim narušuje dvakrát ročně cirkadiánní rytmus. Nový model chronických dopadů na zdraví je dalším argumentem pro úplné zrušení letního času.

Nový model využívající data od milionů Američanů naznačuje, že zrušení přechodu na letní čas a zpět by mohlo zabránit více než 300 000 případů mrtvice a dokonce i snížit počet případů obezity o více než 2 miliony ročně. Přijetí trvalého standardního času (ST) nemá dopad na náš cirkadiánní rytmus na rozdíl od přepínání mezi časovými politikami dvakrát ročně.

Vědci ve studii publikované 15. září 2025 v časopise PNAS (Circadian-informed modeling predicts regional variation in obesity and stroke outcomes under different permanent US time policies | PNAS) uvádějí, že díky sníženému zatížení našich biologických hodin by celoroční setrvání v režimu ST mohlo zabránit mnoha případům mrtvice ročně. „Nemůžeme navrhovat změnu veřejné politiky bez dat,“ řekl spoluautor studie Jamie Zeitzer, profesor psychiatrie a behaviorálních věd na Stanfordské univerzitě, a dodal, že data z tohoto výzkumu znamenají ‚začátek konverzace.

Je čas na změnu?

Letní čas, který každé jaro posouvá hodiny o hodinu dopředu, byl v USA poprvé zaveden v roce 1918, aby se během první světové války ušetřilo palivo. Později se stal federálním zákonem díky Zákonu o jednotném čase z roku 1966. Úplně poprvé byl však letní čas zaveden v Německu a Rakousku-Uhersku během první světové války, a to od 30. dubna 1916 do 1. října téhož roku; brzy se k tomu přidaly další země jako Velká Británie a Francie. Tato změna měla strategické důvody, neboť pomohla šetřit palivo a zdroje v‌ těžkých válečných časech.‍ V Československu byl letní čas zaveden v roce 1979. Postupně se však ukazuje, že úspory energie nejsou tak velké, jak se myslelo.

Cirkadiánní rytmus

Náš cirkadiánní rytmus reguluje a koordinuje fungování každé buňky v těle. Tento vnitřní kardiostimulátor je vysoce citlivý na vystavení světlu a jeho narušení. Například, když se lidé musí probudit nebo zůstat vzhůru během tmavých hodin, vytváří se „cirkadiánní zátěž“, která je spojována s měřitelným nárůstem negativních zdravotních následků, včetně infarktů, mrtvic a dopravních nehod v době přechodu na jiný čas.

Nedostatečný spánek a cirkadiánní zátěž jsou také metabolickými stresory spojenými se sníženým výdejem energie a nadměrným příjmem potravy – rizikovými faktory pro přibírání na váze a obezitu. Podle doporučení Americké akademie spánkové medicíny (New position statement supports permanent standard time) je jedním z klíčových faktorů spánkové medicíny úplné zrušení letního času a trvalé zachování standardního času. Ačkoli jsou zdravotní rizika plynoucí z pololetního přechodu na jiný čas pro jednotlivce nízká, dopady jsou znatelné na úrovni celkové populace, uvedl Jamie Zeitzer. „Ve skutečnosti se jedná o riziko, které si můžeme představit jako loterii. Pokud to 350 milionů lidí udělá ve stejný den, někdo v loterii ‚vyhraje‘,“ řekl Zeitzer. „A není to něco, co chcete vyhrát.“

Modelování zátěže

Aby modelovali dopady nesouladu mezi cirkadiánním rytmem a prostředím na zdraví, Zeitzer a jeho kolegyně Lara Weedová, bioinženýrka ze Stanfordské univerzity, vypočítali cirkadiánní zátěž spojenou s každou časovou politikou: trvalý standardní čas, trvalý letní čas a pololetní posuny. Simulovali vystavení lidí umělému světlu a slunečnímu záření v každém okrese USA během roku za všech tří časových politik. Předpokládali pravidelné spánkové režimy (22:00 až 7:00) a pravidelné pracovní rozvrhy v dobře osvětlené kanceláři (9:00 až 17:00, pondělí až pátek).

Tým zjistil, že největší narušení cirkadiánních hodin, a proto největší cirkadiánní zátěž způsobuje právě pololetní střídání časových politik.

Výzkumníci poté použili data o prevalenci chronických onemocnění na úrovni okresů, aby určili, zda různé cirkadiánní zátěže ovlivnily osm zdravotních problémů: artritidu, rakovinu, chronickou obstrukční plicní nemoc, ischemickou chorobu srdeční, depresi, cukrovku, obezitu a mrtvici. Kontrolovali různé socioekonomické a zdravotní faktory, které mohly také určovat prevalenci onemocnění, jako je vysoký krevní tlak, zdravotní pojištění a nezaměstnanost.

Dodržování standardního denního času by zabránilo přibližně 2 602 866 případům obezity a 306 988 mrtvicím. Trvalý letní čas by zabránil obezitě a mrtvici v menší míře, s průměrně o 1 705 437 méně predikovaných případů obezity a 220 092 méně mrtvicí ve srovnání s posouváním času.

Model prokázal, že ani jedna z politik nevedla ke statisticky významnému snížení dalších šesti zdravotních výsledků.

Co namítají skeptici

Výzkum je však založen na simulacích, které záměrně zahrnovaly nerealistické předpoklady, včetně univerzální pravidelné expozice světlu a spánku, a také nezohledňoval sezónní výkyvy v chování lidí. Soubor údajů o zdravotních výsledcích se navíc opíral o informace hlášené samotnými pacienty, jako je index tělesné hmotnosti (BMI) a to, zda v minulosti prodělali mrtvici či nikoli. Také nezahrnul možný vliv rasy, a to i přes přetrvávající rasové a etnické rozdíly ve spánkových zvyklostech v USA. Toto vyloučení však „nutně nemění výsledky studie,“ uvedla Karin Johnsonová, profesorka neurologie na Lékařské fakultě UMass Chan v Baystate a mluvčí Americké akademie spánkové medicíny, která se na výzkumu nepodílela. Znamená to však, že zvýšené riziko mrtvice a obezity pravděpodobně nejvíce pocítí lidé jmenovitě černošské, hispánské nebo latinskoamerické populace, kteří jsou „již z jiných příčin ohroženi poruchami spánku,“ uvádí paní Johnsonová.

Zdroj: Abandoning daylight saving time could prevent over 300,000 stroke cases a year in the US, study claims | Live Science