Příčinou obezity je jídlo!

Neděláme si legraci. Obezitou, hubnutím a nejrůznějšími faktory, které obojí ovlivňují, se zabývá mnoho seriózních studií. Aby jakákoli dieta fungovala, musí platit jednoduchá nerovnice: příjem kalorií musí být menší než výdej. Proto se doporučuje sport, pohyb, fyzická aktivita, která kalorie spotřebovává. Poslední důkazy založené na datech z celosvětové databáze výživy však ukazují něco překvapivého. Nový výzkum zahrnující více než 50 institucí v 19 zemích zjistil, že v průmyslových společnostech je dominantním faktorem obezity zvýšený příjem kalorií, nikoli snížená fyzická aktivita. Odhalila to data z databáze výživy MAAE používající tzv. dvojitě označenou vodu.

Vědecký článek publikovaný loni v časopise Proceedings of the National Academy of Sciences, zpochybňuje koncepci, že snížená fyzická aktivita přispívá k rostoucí obezitě, která je spojena s ekonomickým rozvojem. „Navzdory desetiletím snah o pochopení základních příčin problému obezity v ekonomicky rozvinutých zemích zůstává relace mezi významem stravy a významem fyzické aktivity nejistý,“ řekl Herman Pontzer, profesor evoluční antropologie a globálního zdraví na Dukeově univerzitě a jeden z autorů článku. „Databáze dvojitě označené vody MAAE umožňuje nejen globální spolupráci, ale také řešení této nejistoty ohledně naléhavého problému veřejného zdraví.“

Rostoucí globální obezita

68 výzkumníků se proto obrátilo na Databázi dvojitě značené vody (Double Labelled Water, DLW) MAAE, globální sbírku měření energetického výdeje. Měření byla shromážděna pomocí techniky stabilních izotopů. Databáze s datovými body pokrývajícími 45 různých zemí světa se dříve využívala k výzkumu lidského energetického metabolismu a k informování o probíhajících změnách lidských energetických potřeb.

Zkoumání faktorů obezity

Výzkumníci analyzovali 4 213 dospělých ve věku 18 až 60 let na šesti kontinentech, což odráží 34 populací z různých ekonomik a životních stylů. U populací z industrializovanějších ekonomik pozorovali vyšší energetický výdej (jak spojený s aktivitou, tak obecně). Po úpravě na jejich větší tělesnou velikost se však energetický výdej snížil jen mírně – ne natolik, aby to zohlednilo celkové zvýšení indexu tělesné hmotnosti a procenta tuku, které je spojeno s ekonomickým rozvojem. Maximálně deset procent tohoto zvýšení bylo možné vysvětlit rozdíly ve výdeji energie mezi skupinami. Hlavním faktorem ovlivňujícím obezitu byl naopak příjem energie, který vědci odhadli na základě měření celkového energetického výdeje a změny hmotnosti.

„Pro odborníky na veřejné zdraví a specialisty na výživu tato zjištění nabízejí nové poznatky o důležitosti stravy. Osvětové politiky zaměřené na zlepšení kvality stravy a snížení konzumace vysoce kalorických a ultrazpracovaných potravin budou pravděpodobně účinnější v boji proti obezitě než politiky zaměřené výhradně na zvýšenou fyzickou aktivitu,“ vysvětlila Cornelia Loechl, vedoucí oddělení nutričních a zdravotních environmentálních studií v Divizi lidského zdraví MAAE a jedna z autorek článku. Článek publikovalo již více než 165 mezinárodních zpravodajských médií.

Dvojitě značená voda

Metoda dvojitě značené vody (DLW) je izotopová technika používaná k měření energetického výdeje. Funguje tak, že sleduje rozdíl v tom, jak je vodík a kyslík v přijímané vodě v těle zpracováván, což souvisí s produkcí oxidu uhličitého (CO₂). Protože produkce CO₂ je přímo spojena s využitím energie, poskytuje měření dobrou představu o každodenním energetickém výdeji. Je považováno za zlatý standard pro tento druh hodnocení.

Zkoumaným jedincům se podá voda s vyššími hladinami dvou izotopů, deuteria (²H) a kyslíku (¹⁸O) – proto se jí říká dvojitě značená. Oba izotopy jsou stabilní, přirozeně se vyskytující izotopy, obvykle přítomné přibližně ve 150 ppm u deuteria a kolem 2 000 ppm u ¹⁸O. Když jednotlivci vypijí dávku dvojitě značené vody, hladiny těchto izotopů v jejich tělech stoupnou na přibližně 225 ppm a 2 150 ppm. Není známo, že by tyto hladiny vyvolávaly jakékoli toxické reakce nebo fyziologické účinky, metoda je dostatečně bezpečná, aby se mohla běžně používat i u potenciálně zranitelných skupin, jako jsou děti (včetně novorozenců) a těhotné ženy.

Metoda byla původně vynalezena v 50. letech 20. století Nathanem Lifsonem a jeho kolegy z University of Minnesota v USA. Je založena na Lifsonově pozorování z roku 1949, že kyslík ve vdechovaném oxidu uhličitém je v úplné izotopové rovnováze s kyslíkem v tělesné vodě. Pokud je tedy požita dávka těžkého kyslíku, je primárně eliminován průtokem vody a kyslíku/CO₂ tělem. Na druhou stranu, dávka deuteria bude primárně eliminována pouze průtokem vody. Rozdíl v eliminaci těchto dvou izotopů tedy poskytuje míru produkce CO₂.

Tento jednoduchý popis skrývá množství složitostí a předpokladů. Nicméně validační studie metody ve srovnání s nepřímou kalorimetrií naznačují, že metoda je v průměru přesná s odchylkou přibližně pouze 3 % od skutečné produkce CO₂.

Do začátku 80. let 20. století se tato technika používala kvůli ceně izotopů pouze u malých savců a ptáků. První aplikaci u lidí provedla skupina Dalea Schoellera v roce 1982. Od té doby se používání metody enormně zvýšilo. V současné době se každoročně publikuje přibližně 100–150 vědeckých článků, které ji používají k měření energetických potřeb volně žijících organismů.

MAAE a Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO) na Římském týdnu výživy 2026 zdůraznily, že jaderné techniky generují velká data, která se stávají klíčovými nástroji pro navrhování účinných stravovacích doporučení.

Zdroje:

Diet, not Lack of Exercise, is the True Driver of Obesity, Reveals IAEA Nutrition Database

Energy expenditure and obesity across the economic spectrum | PNAS

UN Action on Dietary Guidelines Strengthened by Nuclear Techniques