Kazachstán plánuje výstavbu jaderné elektrárny v lokalitě Balchaš
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Mnoho vědců a techniků se dnes shoduje v tom, že energetickým zdrojem budoucnosti bude vodík.
Při jeho spalování vzniká pouhá voda, žádný oxid uhličitý ani jiné škodliviny. Jak budeme vodík získávat? Zatím jsou ve velkém perspektivní dvě metody: získání vodíku tepelným rozkladem uhlovodíků (rozuměj uhlovodíková paliva, která se dnes přímo používají v autech a jiných motorech), nebo elektrolýza (rozuměj použití velkého množství elektřiny, která se musí získat jinak). Existují již auta, která přímo za jízdy mění benzín na vodík a ten pak spalují – ovšem pak se nabízí otázka, jestli tedy není lepší auto přímo na benzin. Elektrolýza je ekologicky naprosto čistá, elektrolytická výroba vodíku může vedle přečerpávacích vodních elektráren sloužit vlastně jako metoda „skladování“ jinak neskladovatelné elektřiny.
Počítejme: kdybychom chtěli převést na vodíkové motory všechna auta, která jezdí v České republice (a těch je podle statistik denně na našich silnicích asi jeden milion), pak při průměrném výkonu jednoho auta cca 50 kW budeme potřebovat 50 000 MW nových elektrárenských kapacit. To je nejméně 25 nových Temelínů nebo 50 velikých uhelných elektráren jen pro pohon našich přibližovadel…
Kazachstán provozoval 27 let jaderný reaktor BN-350 (první rychlý reaktor světa, chlazený sodíkem) ve městě Ševčenko (za doby Sovětského Svazu), dnes Aktau na břehu Kaspického moře.
Spolu s teplou odpadní vodou odchází z domácnosti až 60 % spotřebované energie. Česká společnost Akire vyvinula unikátní řešení, jak s tímto potenciálem dále efektivně pracovat.
Světové výstavy EXPO jsou od počátků spjaty s odvážnými architektonickými vizemi a ikonickými stavbami. K nejznámějším patří Eiffelova věž v Paříži či Atomium v Bruselu.
Zatímco dříve byla vrcholem chytrého řízení dopravy ve městech „zelená vlna“ na semaforech, umožňují dnešní technologie propojit městské kamery, senzory, mobilní data i samotná auta.
Polovinu obyvatel hlavního města hřeje už 30 let teplo vyrobené v místě u soutoku Labe s Vltavou. Provoz napaječe Mělník – Praha byl zahájen v roce 1995. Do roku 2030 projde celá lokalita Mělník zásadní proměnou.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.