Ponorka ve Štěchovicích

Dálkově řízený podvodní robot poprvé v historii pročesal tajemné hlubiny dna horní nádrže přečerpávací elektrárny ve Štěchovicích. Proč vlastně ponorka? Rezervoár, který pojme až půl milionu kubíků vody, totiž nesmí být nikdy úplně vypuštěn, aby nevyschla jílová těsnící vrstva. Informace získané vyhodnocením záběrů využijí energetici při provozu a údržbě nádrže.

Specialista péče o zařízení vodních elektráren ČEZ Jiří Marceluch naposledy zkontroluje, že miniponorka na hladině štěchovické nádrže reaguje na povely ovládacího „joysticku“. Dalším pohybem prstu pak pošle modul o rozměrech 40 cm × 30 cm pod vodní hladinu. S jasným úkolem: vůbec poprvé prozkoumat jílové dno nádrže a vrátit se zpátky s cennými záběry jeho stavu. „Věříme, že záběry z ponorky rozšíří naše vědomosti o stavu dna, vrstvě nánosů, ale třeba i o množství předmětů, které tam dole leží. Po vyhodnocení záběrů z ponorky budeme moudřejší,“ říká Róbert Heczko, vedoucí provozu vodních elektráren ČEZ.

Význam přečerpávací elektrárny

Štěchovická přečerpávací elektrárna čerpá v čase přebytku energie v soustavě vodu do horní nádrže na Homoli a v době nedostatku elektřiny naopak zásobu vody pouští na dolní turbínu. Ta dokáže dodávat téměř 50 MW výkonu po dobu čtyř hodin a pomáhá tak stabilizovat českou energetickou soustavu. Zařízení umí najet na stoprocentní výkon za pouhé tři minuty od povelu dispečera. Za ideálních podmínek projede 582metrovým přivaděčem od horní nádrže k soustrojí 27 m³ vody za sekundu, při čerpadlovém režimu je to v opačném směru 21 m³/s. Štěchovická přečerpávací vodní elektrárna je důležitým zdrojem rychlé energie pro Prahu a střední Čechy.

Stavba nádrže na Homoli v roce 1943 (zdroj ČEZ)

Nádrž Homole v roce 2022 (zdroj ČEZ)

Skladuje energii už dlouho

Štěchovickou „baterii“ ČEZ zcela zmodernizoval v roce 1996, další velká modernizace proběhla vloni. Elektrárna ale zahájila provoz už v roce 1947 a ve své době patřila mezi největší zdroje svého druhu na celém světě. Její horní nádrž umístěná na kopci Homole nad Vltavou začala vznikat už v průběhu druhé světové války v režii německé okupační správy. Ta jí dala do vínku mimo jiné i speciální konstrukci dna. Jeho jílová těsnící vrstva se za 75 let provozu zcela osvědčila. Vzhledem k riziku popraskání suchého jílu, však nesmí být nádrž nikdy úplně vypuštěna. Energetici nyní využívají maximálního snížení hladiny v nádrži na zhruba jeden metr a provádějí detailní průzkum podvodního světa.

„Pro ponorku i lidi, kteří ji v kalné vodě řídí, je dobrým orientačním bodem plovoucí fotovoltaická instalace, která je na hladině horní nádrže v testovacím provozu od začátku letošního roku. Konstrukce je fixována pojezdovými lyžinami připevněnými na stěny nádrže a robotu tak pomáhá lépe určovat, ve které části nádrže se zrovna nachází,“ všímá si Roman Pospíšil, vedoucí provozu elektráren Štěchovice I a II. Plovoucí fotovoltaická elektrárna v nádrži fungující i při 8,7metrovém kolísání hladiny je světovým unikátem. Psali jsme o ní zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/2809-prvni-ceska-plovouci-solarni-elektrarna