21. května 2013
Jak se řídí fotovoltaická elektrárna
Šéf elektrárny a pod ním armáda provozních pracovníků, kteří se o její chod starají – tak to vypadá na tepelných elektrárnách nebo jaderkách. U fotovoltaické elektrárny (FVE) je to trochu jinak. Michal Procházka, vedoucí FVE Ralsko, která je svým výkonem největší fotovoltaickou elektrárnou v republice, je tak trochu „Ferda Mravenec – práce všeho druhu“. Sám o sobě říká s úsměvem: „Můj styl řízení je poruč a udělej si sám.“.
Když myši prokoušou izolaci kabelů u fotovoltaických panelů, vydá se Michal Procházka do pole a jde spravovat. Když strom po vichřici padne na plot, vezme motorovou pilu a jde si hrát na dřevorubce a opraváře plotu. Když je poškozen některý z panelů, vezme Michal Procházka žebřík a vymění ho. Na poruchy, na které nestačí, povolá servisní firmu. Pokud není zrovna nic akutního, je tu řád preventivní údržby, který říká, co se má kdy dělat.
Všechnu práci musejí zvládnout dva lidé. „V zimě jsme tu od sedmi do tří, mimo zimní období se tu s kolegou střídáme – jeden má ranní od sedmi do tří, druhý nastupuje od jedenácti a je tu do sedmi,“ vysvětluje Michal Procházka. „Další tři externisté pomáhají třeba se sekáním trávy,“ dodává.
Základnu má Michal Procházka v malé buňce za plotem areálu kousek za obcí Kuřivody, na starost toho má však mnohem víc. FVE Ralsko je označení pro celou skupinu fotovoltaických elektráren vystavěných v prostoru bývalého vojenského újezdu Ralsko. Dohromady jich je pět a než je člověk všechny objede, chvíli to trvá. Cestou se může kochat nádhernou přírodou – všude jsou lesy, nedávno tu dokonce byli vysazeni zubři. Kochání ale narušuje kvalita zdejších cest, které připomínají tankodrom.
Michal Procházka se vyučil elektrikářem, posledních několik let před tím, než začal pracovat jako vedoucí FVE Ralsko, se živil jako stavbyvedoucí. „Pak ale firma zkrachovala, já se vrátil zpět na Českolipsko, abych znovu začínal jako elektrikář, pak jsem zkusil výběrové řízení na FVE Ralsko a podařilo se – jsem tady,“ rekapituluje svou profesní dráhu. Do práce to nemá daleko – bydlí v České Lípě. Ve volném čase vyráží na chalupu, kterou má za Českou Lípou, nebo lézt po skalách. „Na skály už ale nemám moc čas a možná ani ten správný věk,“ směje se Michal Procházka. „Ale občas ještě vyrazím,“ uzavírá.