Sci-fi – Genotechnologie

Zpráva o narození klonované ovce Dolly obletěla v roce 1997 celý svět hned několikrát a svítila z hlavních stránek novin – tento rok bude symbolickým počátkem jednoho celého vědního oboru. Porozumění genomu totiž umožní nikoliv odhadovat či předvídat, ale vypočítávat vlastnosti potomka. A také tyto vlastnosti připravovat.

Určitě bude zajímavé touto cestou zvyšovat odolnost lidí proti nemocem či nepříznivým životním podmínkám. Jenže první odvětví, které se bude snažit zužitkovat výhody pro člověka takto získané, bude sportovní průmysl. Zlepšení schopnosti organizmu vázat a využívat kyslík a budovat svalovou hmotu nahradí současný doping. Ten ztratí smysl, jakmile se první generace takto naprogramovaných závodníků a hráčů objeví na soupiskách.
Složitější, ale o to výnosnější, bude genetická úprava lidoopů. Vytvoříme si tak vděčné polointeligentní bytosti, na které se nebudou vztahovat ustanovení o minimálních mzdách a maximální pracovní době. Mytický Japonec, pracující za misku rýže denně, bude vedle nich vypadat jako poživačné stvoření. Jako první budou tito upravení šimpanzové nasazeni v automobilovém průmyslu – tento obor byl vždy průkopníkem moderních technologií, první průmyslové automaty byly nasazeny právě tady už v průběhu padesátých let minulého století.
Najdou ale také i povolání, které pro ně nebude příliš příjemné, ale mnoha lidem pomůže – začnou pracovat jako průzkumníci a záchranáři. Jejich instinkty, které v nich naštěstí zůstanou, jim pomohou zvládat krizové situace a hledat cesty tam, kde lidé selhávají – ať již pro naši velikost, či proto, že jsme již dávno ztratili spojení s přírodou a neumíme vnímat její podprahové signály.
Delfíni budou dalšími takovými geneticky upravenými živočichy. Vždyť tato krásná a chytrá zvířata můžeme postrčit na vývojové linii jen trochu, abychom z nich vytvořili naše tvořivé spolupracovníky. Vedle vědeckého průzkumu moří budou ale – stejně jako dnes – samozřejmě zapojeni i do vojenských programů. S rozvojem své inteligence budou moci začít pracovat i jako průzkumníci a kurýři. A jako vojáci.
Zvláštní kapitolou se stanou geneticky upravení psi a kočky. Ne proto, že jejich vzájemné souboje se dostanou do roviny, jakou jsme mohli vidět ve filmu Jako kočky a psi, ale proto, že se o nich přestane říkat „jen promluvit…”. Staří a hendikepovaní lidé tak získají pomocníky a téměř rovnocenné partnery, a pouto, které je dnes s jejich miláčky spojuje, bude ještě mnohem hlubší.
Proti takovým úpravám živočichů vznikne rozsáhlý odpor, vycházející jednak z náboženských tabu, jednak z frankensteinovského komplexu. Současný boj proti potratům bude proti těmto bouřím besídkou mateřské školy. Ale také zároveň vznikne hnutí za práva takto upravených živočichů. Vždyť do nich vložíme kus svého lidství, a oni se do jisté míry i lidmi stanou.
Hranice mezi člověkem a ostatními živočichy je dnes celkem ostře vymezena a nečiní nám problémy současné šimpanze či delfíny považovat za zásadně odlišné od lidí. Jakmile však s námi začnou komunikovat, jakmile se začnou chovat podobně jako my, dostanou se do onoho zatím pustého dělicího pásma a naše etika se s tím bude muset vyrovnat. A to si ani nedovedu představit, jak to budou cítit a jaký názor na to budou mít oni sami. Nebo si to raději ani nechci představit? To asi spíš…