Čeští studenti v zahraničí…

Čeští studenti v zahraničí

Vedle odborných fyzikálních informací se studentům dostalo také návodu, jak se ucházet o přijetí do podobných vědeckých zařízení v cizině: klíčem ke všemu jsou osobní kontakty profesorů a odborných pracovníků vysokých škol a ústavů a samozřejmě speciální odborné zaměření uchazeče a jazykové znalosti. Pracovat spolu s největšími vědeckými kapacitami celého světa na moderním švýcarském zařízení a ještě se po práci koupat v alpském jezeře - i takhle může vypadat zahraniční stáž českého studenta. Prudký rozvoj technologií je spojen s nárůstkem poptávky po dostatečně vzdělaných zaměstnancích. Právníků, ekonomů a sekretářek už začíná být dost, zato většina firem pociťuje nedostatek techniků, inženýrů, mechaniků a dalších odborníků. Netýká se to jen České republiky, ale především zahraničních podniků. Protože české vysoké technické školy mají v zahraničí velmi dobrou pověst, jsou studenti českých technických škol v zahraničí velmi žádáni. Například pouze německé podniky by byly schopny bez problémů poskytnout místo všem absolventům jednoho ročníku české techniky. Co na to Evropská unie?

Ženy v technice

Přestože doby, kdy ženy vůbec nesměly studovat, jsou už dávno pryč, není něžné pohlaví v technice či energetice tak častým jevem. Zajímavé zkušenosti mají s tímto pronikáním na pole až donedávna čistě mužské i obě dívky, které jely spolu se svými kolegy na vědecko-poznávací zájezd do Francie, Německa a Švýcarska. Jitka Hlavová a Ivana Pondělíková byly jedinými ženskými účastnicemi výpravy. Ostatní muži se nad tím nijak nepozastavovali, jen si občas posteskli, že je těch žen přeci jen málo. Nejen v zájezdu, ale i v technice obecně. Podobný názor má i Jitka. Pokud se objeví v elektrárně jako technik, její blonďatá hlava září mezi kolegy jako něco nepatřičného. Ľidé se na ní sice dívají jako "na exota", ale zatím jí nikdo nedal najevo, že by byla horší než mužští technici. Její pracovní výkony k tomu ani nedávají příležitost.
S podstatně jiným přístupem okolí se setkala Ivana. Po skončení fakulty elektrotechnické v Plzni se dlouho pokoušela sehnat vhodné zaměstnání. Jak to vypadalo, o inženýra by možná zájem měli, nikoliv však o inženýrku a pokud ano, pak hlavním kriteriem zdaleka nebyly jen její schopnosti. Nakonec dostala místo v ČEZ, kde, jak doufá, nebude nikomu vadit, že je žena, a bude se moci věnovat práci, pro kterou vystudovala vysokou školu.
Jen letmý pohled na krásnější tvář české techniky nám přináší dva zcela rozdílné osudy.

Aby to svítilo a hřálo...

Už na první pohled je tahle nerozlučná dvojice předurčena stát se výzkumnými pracovníky. Vědci zalezlými v laboratoři a chrlícími jeden vynález za druhým. Věci, které Pavel Barvíř a Vladimír Kozlík vytvoří, ale nezůstanou stát někde v koutě či muzeu kuriozit. Jejich cílem je vytvářet potřebná zařízení, která budou využita v laboratoři a usnadní výzkum jejich kolegům.
Jejich dílem, se kterým se zúčastnili soutěže O nejlepší vědeckotechnický projekt, byl řízený zdroj pro Z-pinč. Pod touto záhadnou zkratkou se skrývá způsob zapálení termojaderné fúze, možného zdroje energie pro budoucnost. Pro svůj provoz potřebuje výzkumná aparatura na katedře fyziky ČVUT FEĽ mnoho energie a právě proto sestrojili mladí výzkumníci svůj zdroj. Konstrukce jim dala mnoho práce, ale jsou na své dílo náležitě hrdí.
To, že pracují v týmu, jim jejich práci jen usnadňuje. Protože, jak říká Vladimír, dva lidé neudělají dvakrát tolik práce jako jeden člověk, ale nejméně pětkrát tolik. Mnoho vědců nedosáhne úspěchu jen pro to, že nejsou schopni nalézt tu správnou komunikaci s kolegy. Dvojice Barvíř - Kozlík si to uvědomila ještě před opuštěním vysoké školy. Je proto veliká škoda, že věda není v České republice dostatečně oceňována a mnozí mladí talentovaní vědci musí svou výzkumnou dráhu opustit z finančních důvodů.