Rubriky

Zařazení havárie jaderné elektrárny Fukušima po ničivé vlně cunami do stejné stupnice závažnosti, ve které je havárie v Černobylu, mate veřejnost a vzbuzuje dojem, že následky musejí být stejné. Každý, kdo v Japonsku v příštích čtyřiceti letech onemocní rakovinou, bude bezpochyby svalovat vinu za své neštěstí na Fukušimu Dai‑iči. A bude tomu tak zřejmě i v případě mnoha jiných nemocí, infarktem počínaje a krvácením z nosu konče, jak tomu bylo i po havárii v Černobylské jaderné elektrárně v roce 1986. Je to pochopitelné, ale není to podložené.

USA plýtvá potravinami. Problém je o to závažnější, že tím obyvatelé Spojených států přicházejí o energii. Přitom dnes již není žádným tajemstvím, že uspokojování světové poptávky po energii bude brzy velmi obtížné. Hlavní pozornost se zatím zaměřuje na vyhledávání ropy v oblastech, které jsou obtížně dostupné, na získávání alternativní ropy z dehtových písků a na zvyšování energetické účinnosti. Přitom se přehlíží jednodušší cesta: ušetřit velké množství energie zamezením obrovského plýtvání potravinami. Tento způsob by byl rychlejší než jiné metody zabezpečování energie a přitom by bylo možné ještě ušetřit peníze a snižovat uhlíkové emise.

Budou urychlovače částic schopné spalovat vysoce aktivní odpad a současně vyrábět elektřinu? Splní se sen jaderné alchymie? Bude nezbytné ukládat jaderný odpad?

Fotosyntéza je jedním z nejlepších vynálezů přírody. Umožnila existenci vyšších forem života. Pokud bychom ji uměli využít nebo dokonce napodobit, mohla by přispět k řešení budoucích energetických problémů. Manajit Hayer‑Hartlová a Ulrich Hartl nyní zkoumají tuto možnost v Ústavu Maxe Plancka pro biochemii v Martinsriedu u Mnichova.

Je všeobecně známo, že se původně dobře míněné ideje mohou nechtěně zvrtnout. Podívejme se například na to, co se děje ve jménu rozvoje využívání potravinových plodin nikoliv k výživě lidí nebo hospodářských zvířat, ale ke „krmení“ dopravních prostředků kapalnými biopalivy coby částečné náhrady benzínu nebo nafty.

Biopaliva jsou na energetické scéně teprve krátkou dobu. Jejich první generace ztrácí na atraktivnosti, protože konkuruje výrobě potravinářských plodin. Základní surovinou je zde směs cukrů, škrobu a olejů, pocházející zejména z cukrové třtiny a kukuřice. Druhá generace biopaliv je založena na nepotravinářských plodinách, případně na nepoživatelných částech potravinářských plodin, jejichž celulóza se ale těžko štěpí na jednoduché molekuly. A existuje ještě třetí generace využívající mikroby, které mohou žít na plochách nevhodných pro pěstování potravinářských plodin a mohou produkovat chemikálie téměř přímo využitelné v motorech.