Rubriky

Nebojte se, neprodělala jsem klinickou smrt a nebudu líčit zážitky z říše mrtvých. Tam, kde jsem byla – v podzemní geologické laboratoři pro výzkum ukládání vysokoaktivních odpadů – je naopak velmi živo.

Počátkem května v Abu Dhabi proběhlo zasedání IPCC – Mezinárodního panelu pro klimatické změny. Poměrně nedávno byla tato organizace zapletena do ostudy se zatajováním vědeckých informací popírajících teorii globálního oteplování. Nyní zveřejnila nejnovější studii předpovídající potenciál obnovitelných zdrojů v roce 2050. Nejoptimističtější scénář předpovídá, že obnovitelné zdroje zajistí v roce 2050 až 77 % světové primární energie, nejpesimističtější uvádí jen 15% podíl. Záleží totiž na celkovém růstu spotřeby energie – rozdíl budou muset zajistit „neobnovitelné“ zdroje. Studie předpokládá, že rozvoj obnovitelných zdrojů bude samočinný, minulost ale ukázala, že se zatím rozvíjely jen za podmínky silné politické podpory a subvencí.

Sklad na použité jaderné palivo je běžná věc, fungující v každé jaderné elektrárně. Některé jsou „mokré“, to znamená, že radioaktivní palivo se skladuje pod stínicí vrstvou vody. Většina je „suchých“, kdy obalové kontejnery s uskladněným použitým palivem stojí v areálu elektrárny buď volně, nebo ve speciálních halách – skladech. Takové jsou i v našich českých jaderných elektrárnách.

Letošní červen přinesl zdravotní krizi v Německu způsobenou nebezpečným kmenem bakterie Escherichia Coli. V současné globalizované civilizaci, kdy různé potraviny cestují od místa pěstování do místa spotřeby tisíce kilometrů, je mnohdy obtížné uhlídat jejich zdravotní nezávadnost, a to i navzdory všem hygienickým opatřením a testům.

Mezivládní panel pro změnu klimatu IPCC vydal počátkem května tisícistránkovou zprávu o budoucnosti obnovitelných zdrojů energie. Podle ní solární, vodní, větrné, přílivové, geotermální zdroje a biomasa mohou v polovině století představovat téměř 80% podíl na světové energetice a nahradit tak fosilní paliva.

Je časné ráno 26. dubna 1986. V 1.23 h ráno se ozývají dva výbuchy, které ničí reaktor 4. bloku jaderné elektrárny Černobyl. Výbuchy páry a vodíku a následný 10 dní trvající požár grafitového moderátoru uvolnil z aktivní zóny reaktoru do ovzduší cca 5 % celkového množství radioaktivního materiálu. Reaktor neměl ani tlakovou nádobu, ani ochrannou obálku. Aktivní zóna o průměru 11,8 metrů a výšce 7 metrů byla tvořena samostatnými kanály s palivem, které procházely blokem hořlavého grafitu sloužícího zde jako moderátor řetězové štěpné reakce.