Rubriky

Následující scénu známe asi všichni. Odehrává se v nesčetném množství seriálů i filmů, uveďme například seriál Specialisté na vraždy. Seriózně se tvářící vyšetřovatel či policejní psycholog, případně psychiatr, přikročí k mrtvole znásilněné dívky, prohlédne si stopy po škrcení, odříznutý prs a umělecky naaranžovanou rudou růži a s vědoucím výrazem pronese: „Pachatelem je bílý muž ve věku mezi dvaceti a čtyřiceti lety, jedináček, vychovávaný hyperprotektivní matkou, v dětství se pomočoval a trhal mouchám nožičky, žije osaměle, je kultivovaný a inteligentní a toto není jeho první vražda.”

Můj dům, můj hrad, říká se. A lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše. Zkrátka komu by se chtělo zbourat svůj kozí chlívek jenom proto, že mu soused nabídl k přebývání stáj?

Ve známém americkém filmu Vrtěti psem vyjadřuje jeden z hlavních hrdinů podstatu televizní manipulace jedinou větou: „Bylo to v televizi“. A právě o to jde moderním médiím především. Aby se stala garantem reality.

Proč už nedokážeme vánoce prožívat, ale snažíme se je přežívat? Jistě, svátky vánoční jsou a vždy byly jednou z takzvaných náročných životních situací, neboť i příjemné změny a zážitky jsou pro náš organismus zátěží, se kterou se musíme vyrovnávat. Ale ručička pomyslných vah se čím dál tím více posunuje ze sféry eustresu do oblasti distresu, tedy od stresu relativně příjemného k tomu vysloveně nepříjemnému. Co s tím? Tak především: Nesnažte se vánoce přežít, ale prožít!

Každoročně dochází ke zvláštnímu jevu, který někteří vnímají jako katastrofu, jiní jako úlevu, ale který je, bez ohledu na pocity, ve většině případů nutností. Někteří z nás přechází k nim.

Snad už jen naši předkové a samozřejmě severnější sousedé znají pukání ledů, jímž se hlásí jarní tání. My jsme uvyklí spíše studeným plískanicím, střídaným slunečnými dny, vůni čerstvě rašící trávy a odpadkům a psím nadělením, objevujícím se pod roztátým sněhem.