Jak nazvat současnou kapitolu historie řízené termojaderné fúze? Po kapitole Sluneční fúze (1920-1938), Magnetická fúze (1946-1968), Tokamaková fúze (1969-1984) a ITERová fúze (1985-2040)? Co třeba Soukromá fúze? ITERová fúze sice ještě neskončila, ale nikde není psáno, že dvě různé kapitoly nemohou existovat současně. Není to příliš odvážný název? Pravdou je, že se v posledním desetiletí objevila řada soukromých investorů, kteří řízenou fúzi považují za lákavou příležitost, jak v budoucnu vydělat. Je zde nejméně pět důvodů.

Evropská agentura pro ITER - F4E a ITER International Organization oslavily historický okamžik, když se staveniště největšího fúzního zařízení na světě - tokamaku ITER - připojilo k francouzskému operátorovi elektrické sítě RTE (Réseau de transport d'électricité) vysokonapěťovým vedením 400 kV. Do té doby elektřinu na staveniště dodávalo dočasné připojení na nedaleký Výzkumný ústav pro atomovou energii - francouzský CEA, které poskytovalo 15 000 V. Aby bylo dosaženo tohoto významného milníku, týmy techniků pracovaly téměř rok.

Pečlivě se podívejte na letní obrázek centrální části staveniště tokamaku ITER v jihofrancouzském Cadarache. Jak nám postupuje stavba nejdražší pozemské vědecké hračky, která se, doufejme, změní na předchůdce nejslibnějšího zdroje energie pro budoucnost? Co všechno už je hotovo:

V článku se dočtete o zajímavém přístupu k plánování experimentů na fúzním zařízení. Ale to není zdaleka to nejdůležitější, co vám chceme sdělit: O výzkum termojaderné fúze se zajímá společnost Google! A to je skutečně bomba. Google na rozdíl od ITER zná každý, nebo… téměř každý! ITER je mezinárodní projekt za mnoho miliard kdesi na jihu Francie, jehož výsledkem má být reaktor simulující procesy v jádru Slunce ­–termojadernou fúzi. Google představovat nemusíme. Ač nedávno v ČR vyšla knížečka o soukromých firmách zabývajících se výzkumem fúze, a ačkoliv je v ní kapitola o soukromé společnosti Tri Alpha Energy, není v ani slovo o Google. Přitom Google pracuje s Tri Alpha Energy od roku 2014…

Jedny z prvních komponent instalovaných v tokamaku ITER budou napájecí systémy magnetů, které přivádějí tekuté helium pro kryogeniku supravodičů, mohutný elektrický výkon do vinutí cívek a řídicí i měřicí signály systému supravodivých magnetů. Části vyrobené v Číně budou dopraveny po vodě na stavbu, kde specializované skupiny smontují a instalují všechny komponenty. Nejchoulostivější část montážních prací – vytvoření supravodivých spojek – byla předmětem mnohaletého kvalifikačního programu.

Ve vesmíru byl dražší než Apollo pouze projekt vesmírné stanice ISS. ITER je na Zemi projektem v dosavadní historii dokonce daleko nejdražším. Faktem je, že program Apollo byl více méně produktem studené války Východu a Západu, zatímco ITER je produktem, který začal studenou válku naopak rozpouštět. Na počátku dobývání vesmíru si mnozí kladli otázku, k čemu je to dobré kromě získání politické prestiže. Na úplném počátku „dobývání“ termojaderné pevnosti však bylo přesně dáno, proč se tak děje. Možná neuškodí, když si připomeneme postoj CERNu v roce 1958, v okamžiku, kdy mu Euratom chtěl svěřit dohled nad začínající evropskou termojadernou fúzí: „My se zabýváme základním výzkumem (CERN), zatímco výzkum termojaderné fúze má jediný cíl – připravit termojaderná kamna.“ Hledejme, co dva mimořádné programy spojuje! Co mají Apollo a ITER společné?