Tento příběh začal hledáním jedné z nejmenších částic ve vesmíru a skončil nalezením největšího žijícího tvora na Zemi. Ukazuje, že i tak odlišné vědecké obory, jako jsou částicová fyzika a podmořská biologie, mohou mít společné průsečíky.

Žít ve špíně jako prase může být prospěšné pro váš imunitní systém. Zvláště, pokud jste nečistotě vystaveni už od narození. Již delší dobu se spekuluje, že pokud se mladý organismus dostane do styku s mikroby hned v raném věku, má to příznivý vliv na jeho imunitní systém a omezuje to šanci na pozdější rozvoj autoimunitních chorob.

„Po věku ropy a zemního plynu nastane nová doba, pravděpodobně věk vodíku.“ Pozor, nenechte se však podobnými prohlášeními mýlit! Vodík není palivem budoucnosti, ale pouze zajímavým energetickým médiem. Volný vodík, který by bylo možné těžit a čerpat do nádrží, se na Zemi v podstatě nevyskytuje. Musíme proto vodík vyrobit, ať už elektrolýzou z vody, nebo chemickou cestou z vhodných sloučenin. A tento proces spotřebovává energii, která se posléze spálením vodíku opět uvolní. Výhodou je, že mezi tím můžeme vodík skladovat v nádrži a převážet z místa na místo, což třeba s elektrickou energií tak snadno udělat nelze.

O vodíku jako o energetickém médiu třetího tisíciletí se mluví a píše stále častěji. To ostatně předpovídal již roku 1874 J. Verne prostřednictvím jednoho z hrdinů románu Tajuplný ostrov. Cyrus Smith – viz http://www.3pol.cz/cz/rubriky/obnovitelne-zdroje/1035-vodik-na-silnicich