Karel Václav Zenger, profesor pražské polytechniky, se narodil 17. prosince 1830 v Chomutově a zemřel 22. ledna 1908 v Praze. Tento vědec a vynálezce, ale především pedagog, vychoval několik generací českých techniků.

Vlaky, železnice, rosa na kolejích. Pro někoho denní potřeba, pro jiného romantika nebo zpestření způsobu cestování. Jsou i tací, kteří vnímají železnici jako celoživotní hobby. V každém případě železnice dodnes nic neztratila na své přitažlivosti, ať již v rámci celosvětové sítě nebo třeba jen v lokálnějším měřítku pražské integrované dopravy. „Nové spojení“ pro Prahu není pouze názvem tohoto článku, ale označuje i významný projekt, který se pomalu, ale jistě klube na svět. Je jedním z těch, které zasáhnou do života nejen obyvatel hlavního města, ale doslova mezinárodní obce cestujících po železnici.

Americká řeka Colorado sbírá vodu na ploše větší než 2,5 tisíc kilometrů čtverečních a odvádí ji v objemu přibližně 21 miliard kubických metrů ročně (neboli 21 tisíc kilometrů kubických) do Tichého oceánu. Již od devatenáctého století vrtala mnoha lidem hlavou myšlenka jak využít energii tohoto zdroje a jeho vodu pro zavlažování a jak zabránit občasným záplavám, které Colorado lidem ve svém povodí čas od času připravilo. Řešení bylo nasnadě – postavit přehradu. Potíž byla pouze v jejích rozměrech.

Před třemi lety se pohyboval celkový počet prototypů aut na vodík v celém světě okolo šesti stovek. Dnes jich už je přes tisíc, což však neznamená žádný průlom. „Důležité je dostat tuto technologii do sériové výroby, a to vidím v současné chvíli, především z finančních důvodů, velice skepticky. Na průlom ve vodíkové energetice si ještě počkáme,“ prohlašuje Zdeněk Porš, absolvent ČVUT v Praze a český odborník zabývající se ve výzkumném centru v německém Jülichu vývojem palivových článků. Svůj doktorát získal na Technické univerzitě Cáchy a je autorem dvou patentů a dvou patentových přihlášek v oboru palivových článků.

V Barmě (Myanmaru) vládne od roku 1962 vojenská junta systematicky potlačující jakékoliv pokusy o demokracii. Barma je jednou z mála zemí světa, kde stále ještě existují nucené práce, kde vládní vojska válčí s domobranou menšinových národností, kde jsou političtí odpůrci vězněni a zabíjeni, a kde jsou svobodné volby volnou parafrází na naše volby před rokem 1989. Jak v takovéto zemi fungoval a funguje vzdělávací systém, který přetrval věky a při své nenáročnosti byl schopen zajistit vzdělání a výchovu naprosté většiny obyvatelstva? Je přinejmenším zajímavé, že Evropa se ještě před jedním, dvěma staletími podobným rozšířením vzdělanosti chlubit nemohla. Vítejte v místech, kde se zastavil čas.