Před koncem roku vám jistě neunikly zprávy o sněhové kalamitě. Možná jste i vy patřili k obyvatelům nedobrovolně ponořeným do tmy. Určitě jste nadávali na „ty energetiky, co to zase dělají, jak to, že to hned neopraví...“ a tím „hned“ jste mysleli tak maximálně třicet vteřin...

Už z dálky je slyšet smích a povyk, louka je rozježděná desítkami pneumatik, každou chvíli někde zapípá esemeska, nad vším se vznáší štěkot psů a křik batolat. I tak mohou vypadat závody orientačního běhu, za nimiž vyráží do přírody víkend co víkend stovky lidí. Jenže ten, kdo by v původně vojenské disciplíně hledal únik před počítači, bude zklamán, neboť křemíkové čipy už dorazily i sem. A jak je jejich dobrým zvykem, zcela nové teritorium pohltily. Bez nich by to prý už nešlo, lidé si totiž zvykli na rychlost a přesnost.

Historie dosud proběhlých čtyř desítek let jedenadvacátého století je ze všeho nejvíc historií boje s hladem. Žádné futurologické studie té doby nepřipravily politiky ani vědce – a už vůbec ne společnost – na to, co začalo pouhým mávnutím motýlích křídel. Doslova.

Řekne-li se jaderné obory, představí si laik v první řadě jaderné elektrárny. Už menší části veřejnosti přijdou na mysl například lékařské aplikace ionizujícího záření. Jaderné obory přitom ovlivňují celou řadu profesí, od zmíněné energetiky a medicíny přes aplikace v průmyslu až po speciální odvětví biologie či geologie.

Baví vás noční život? Rádi ponocujete? Přitahuje vás vesmír a astronomie vůbec?