Rubriky

Život bez aut, autobusů či letadel si už dnes neumíme představit. Spolu s tím se neoddělitelnou součástí našich každodenních životů staly i pneumatiky. Jaké byly klíčové momenty v dějinách plášťů a kdy získaly podobu, v jaké je známe dnes? Objevení gumy, jednoho z nejvýznamnějších průmyslových materiálů, je dílem náhody. Při jednom pokusu se na přírodní kaučuk omylem vysypala síra, čímž vznikl materiál pružný a přitom pevný, který dodnes nabízí nespočetné množství využití. První patentovaná pneumatika Roberta Williama Thomsona předběhla svoji dobu. Navzdory jeho průkopnickému přístupu nenašla prakticky žádné využití a upadla v zapomnění. Vývoj postupuje - dnešní výrobci pracují na stále bezpečnějších, výkonnějších a úspornějších pneumatikách i na nových materiálech. Novátorský a ekologický přístup přinesla společnost Continental, která například našla způsob, jak uspokojit zvyšující se poptávku po přírodním kaučuku.

Umělá inteligence a její pokroky se čím dál častěji dostávají do médií. Jeden z takových průlomů se udál v roce 2016, kdy světový přeborník ve hře Go, Lee Sedol, prohrál se strojem „Deep Mind Alpha Go“ firmy Google. Tato událost se dostala na titulky světových médií jako příklad toho, že stroje jsou již schopné překonávat schopnosti člověka. V určitém smyslu se však nejednalo o férový souboj, protože Sedolův mozek spotřebovával jen asi 20 wattů energie, a tudíž jen zlomek energie spotřebované v rámci hry Go. Na rozdíl od Sedola stroj Alpha Go spotřebovával přibližně 5 000 wattů! Lidé si dosud neuvědomují, jak je umělá inteligence velice náročná na spotřebu energie.

Do roku 2050 se počet obyvatel na Zemi zvýší na přibližně 9,6 miliard lidí, přičemž 70 % jich bude žít ve městech. Města budou muset být přátelská, aby se lidé snadno dostali do práce i do odpočinkových zón, kde by mohli relaxovat a bavit se. Moderní bytová výstavba, obchodní, dopravní a kanalizační infrastruktura a další vymoženosti civilizace jsou samozřejmostí. Města budou větší, proto budou muset být rovněž lepší a „chytřejší“ než je tomu dnes.

Mezi nekonvenční osobní i nákladní dopravní prostředky se v poslední době zařadily tzv. monoracky. Vycházejí z principu historických ozubených drah, které se zasnoubily s jednokolejnou železnicí - tedy s tzv. monoraily. Řeší nákladní i individuální osobní dopravu v těžce dostupných místech na strmých svazích, v lesích i na vinicích v místech, kde nelze použít lanové dráhy. Největší zájem o ně mají lesní správy a přírodní parky, horské vinice, stavbařům pomáhají dočasně při stavbě energetických i obytných projektů v obtížně dostupném terénu. Nejnověji nacházejí využití i v civilním stavebnictví: umožňují dopravu do horských hotelů, chat a rozhleden z příjezdových parkovišť v údolích...

Internetovým světem se toulá velké množství videí o termojaderné fúzi natočených z nejrůznějších úhlů. Jejich délka nepřesahuje pět minut. Z tohoto pohledu osmdesátiminutový Let there be light (LTBL) kanadského dokumentaristy Mila Aung-Thwina je skutečné unikum. Když se dozvíte, že Mila před natáčením o existenci fúze sice věděl, ale o nějakém tokamaku ITER neměl tušení, pak vám nezbude než smeknout. Pochopitelně se v takovém dokumentu musí vyskytnout nepřesnosti, ale zde na celkové vyznění nemají zásadní vliv. Mila si z celé plejády fúzních pokusných zařízení vybral čtyři: tokamak ITER, stelarátor Wendelstein 7-X, zařízení T4 společnosti General Fusion a zařízení Fusion Focus společnosti LPPF. Zatímco jsou první dvě zařízení financovaná vládami (ITER dokonce sedmi), další dvě společnosti hledají investory doslova kde se dá. Kanadskou General Fusion zachránila dokonce Malajsie. Mila tak v jednom dokumentu předložil divákům dva diametrálně různé způsoby financování výzkumu řízené termojaderné fúze. Všimněte si prosím, že Mila nevěnoval ani bajt inerciální fúzi.

Česká fotovoltaická skupina Solek Group vyvinula a dokončila testování vlastního systému soběstačné výroby a dodávky elektrické energie a nyní s ním vstupuje na trh. Základem je fotovoltaická elektrárna o výkonu od 16 kW_p do 9 MW_p a hlavní součástí systému jsou akumulační baterie. V případě nefunkčnosti fotovoltaické elektrárny, například kvůli zasněžení, může systém využít dieselagregát. Testování z let 2010 až 2018   prokázalo, že je systém zcela soběstačný a zásobuje elektřinou odběratele od jednoho domu až po velký průmyslový areál nebo obec s až 15 tisíci domácností, aniž by potřeboval externí síť.