Rubriky

Když se řekne radioaktivita, většina lidí si vybaví jaderné elektrárny, Černobyl nebo varovné symboly na žlutém pozadí. Jenže radioaktivita je přirozenou součástí našeho světa – je všude kolem nás, v horninách, ve vzduchu i v našem vlastním těle. A co je ještě zajímavější: není vidět, není slyšet, není cítit, ale detekovat a měřit už ji dnes může úplně každý. Stačí malá krabička jménem CzechRad a chuť objevovat svět vědy. Jak můžeš i ty mapovat radioaktivitu kolem nás?

Podívejme se na několik omylů, které se nevyhnuly ani tak špičkově sofistikovanému vědnímu a technickému oboru, jako je jaderná fúze:

1. Omyl v Argentině
2. Omyl ZETA
3. Co bylo dříve?
4. Ropná krize

Infocentra Skupiny ČEZ zvou veřejnost k objevování fascinujícího světa energetiky celoročně. Prázdniny však dětem zpestřuje oblíbená soutěž, letos s podtitulem „Elektřina krok za krokem“. Zájemci mohou během léta zavítat do osmi lokalit rozmístěných po celé České republice, poznávání výroby energie je tedy snadno dostupné ve většině regionů. V loňském létě ČEZ v elektrárnách přivítal 66 tisíc lidí a odměnil 11 tisíc úspěšných řešitelů soutěže.

Ještě v roce 2021 využívalo 3D tisk jen přibližně 5 % evropských firem. Technologie byla často vnímána jako nástroj pro prototypování nebo experimentování. O pět let později se však situace zásadně změnila. 3D tisk, odborně označovaný jako aditivní výroba, se stal běžnou součástí průmyslové praxe a významně mění způsob, jakým firmy navrhují, vyrábějí i distribuují produkty. Dnes tuto aditivní technologii používá až kolem 40 % výrobních podniků v EU.

Vloni byla podepsána smlouva s Korejci, stavba se má zahájit v roce 2029. Co všechno se už nyní připravuje? Logicky napadá projektová dokumentace, ale věděli jste například, že je třeba udělat podrobný geotechnický průzkum a dokonce archeologický průzkum? Vymyslet, kde ubytovat lidi, kteří budou reaktory stavět? Připravit cestu pro dopravu těžkých a nadrozměrných komponent? A co je asi nejdůležitější – začít připravovat operátory a další odborný personál!

Na první pohled se zdá, že věda má jasno: kyslík na Zemi vzniká díky fotosyntéze. Rostliny, řasy a sinice využívají energii slunečního světla k rozkladu vody a uvolňují kyslík, který dýcháme. Jenže v roce 2024 přišla studie, která tímto zdánlivě pevným základem otřásla. Tvrdila totiž, že kyslík může vznikat i v naprosté tmě – hluboko na dně oceánu. Tento jev dostal přezdívku „temný kyslík“. Zní to jako „temná hmota“ nebo sci-fi. A možná to opravdu je.