Zapomínání jako evoluční přínos
Kdybychom nezapomínali, čekaly by nás velké potíže. Zapomínání je součástí našeho každodenního života. Můžete vejít do místnosti a zapomenout, proč jste tam šli.
„Celý život jsem bojoval proti Maxwellovi a jeho tlak světla vždy odmítal. Pan Lebeděv mě ale donutil kapitulovat." William Thomson (lord Kelvin)
Tato sebekritická slova pronesl v roce 1900 na světové fyzikální konferenci v Paříži ve světové vědě tehdejší „guru“ fyziků a známý nedůvěřivec vůči cizím vědeckým výsledkům lord Kelvin při setkání s ruským přírodovědcem K. A. Timirjazevem. Jeho prohlášení směřovalo k prezentaci výzkumů ruského fyzika a zakladatele moskevské fyzikální školy Pjotra Nikolajeviče Lebeděva, který proslul experimentálním důkazem hypotézy britského fyzika J. C. Maxwella o existenci světelného tlaku.
P. N. Lebeděv se narodil v roce 1866 v rodině vzdělaného moskevského kupce, jehož přáním bylo, aby jeho syn dobře prosperující živnost převzal a dále ji rozšířil. Naučit se řemeslu měl na německé reálné církevní škole zřízené v Moskvě; tu sice v roce 1884 dokončil, podnikatelem se však naštěstí nestal.
Důležitou životní zkušeností bylo pro něj studium na německých univerzitách, kam po třech letech na jaře roku 1887 odešel na radu jednoho ze svých profesorů. Studoval ve Štrasburku u experimentálního fyzika Augusta Kundta, jehož žákem byl také W. C. Röntgen, a v Berlíně u Hermanna von Helmholtze, do jehož laboratoře přijížděli fyzikové z celého světa a kde kromě jiného Lebeděv připravoval i laboratorní cvičení. Za tři roky se na univerzitách zrodilo mnoho objevů a Lebeděv se stal kvalifikovaným fyzikem. V roce 1891 obhájil disertační práci „O měření dielektrických konstant vodních par a o Clausiově‑Mossottiho teorii dielektrik“ a získal titul doktora filozofie.
Po návratu do Moskvy v roce 1891 byla svědkem Lebeděvových vědeckých úspěchů po dvě desetiletí moskevská státní univerzita. Začínal jako asistent u slavného profesora matematické fyziky a fyzikální geografie A. G. Stoletova, ve třiceti čtyřech letech se stal v roce 1900 řádným profesorem.
Lebeděv prováděl také na tehdejší dobu průkopnické pokusy s ohybem rentgenových paprsků na krystalech a s tehdy ještě záhadnou radioaktivitou. Zabýval se rovněž hydroakustikou, vyslovil hypotézu o příčinách vzniku magnetického pole Země, Slunce a jiných nebeských těles, a o řadu let dříve než dánský fyzik N. Bohr nebo Angličan E. Rutherford předpověděl planetární model atomu. Byl vynikajícím organizátorem vědecké práce desítek spolupracovníků, některými experimenty potvrdil teoretické poznatky svých předchůdců. Závěry mnoha vlastních úvah musel naopak zanechat k ověření svým následovníkům.
Pjotr Nikolajevič Lebeděv se spolu s osobnostmi Lomonosova, Popova, Mendělejeva, Timirjazeva, Jabločkova stal jednou z legend v rodině vynikajících ruských učenců.
Kdybychom nezapomínali, čekaly by nás velké potíže. Zapomínání je součástí našeho každodenního života. Můžete vejít do místnosti a zapomenout, proč jste tam šli.
Výroba oceli se podílí více než sedmi procenty na celosvětových emisích oxidu uhličitého (CO2). Tento podíl má v nadcházejících desetiletích prudce vzrůst, a to ...
Jako každý rok přinášíme report účastníka tradiční fyzikální soutěže pro studenty. Věříme, že čtenářům Třípólu nebude vadit slovenský jazyk. FYKOS je totiž mezinárodní!
Když se řekne objekty v blízkosti Slunce, pravděpodobně vás napadne Merkur, planeta sluneční soustavy ležící nejblíže ke Slunci. Merkur se k naší hvězdě dokáže přiblížit třikrát blíže než Země.
Jaderné metody lze využít k analýze vzorků forenzních důkazů souvisejících s trestnou činností – od obchodu s drogami přes vraždy až po padělání uměleckých děl.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.