Bezpečně nahoru i dolů

Dalším vynálezcem, jehož 200. výročí narození si chceme v roce 2011 připomenout, je Američan Elisha Graves Otis. Narodil se ve městě Halifax ve státě Vermont 3. srpna 1811, zemřel 8. dubna 1861. A připomínáme si jej proto, že se díky němu můžeme pohodlně a hlavně bezpečně vozit výtahem.

E. G. Otis výtah nevynalezl. První známý výtah sestrojil totiž už slavný řecký učenec Archimédés asi roku 236 p. n. l. Kabina visela na konopném lanu a do výšky ji zdvihali pomocí vrátku. Výtah měl i nechvalně proslulý římský císař Nero. Jeho výtah měl dokonce i bezpečnostní zařízení – koženou nafukovací podušku pod kabinou, která měla zmírnit následky případného pádu. Mnohem později jezdil výtahem, poháněným šlapacím kolem, i papež ve Vatikánu. Také francouzský „král Slunce“ Ludvík XIV. nerad chodil do schodů, a tak mu jeho dvorní stavitel na přelomu 17. a 18. století postavil tzv. „létající židli“, dokonce s protizávažím.

Šachtový výtah poprvé v obchodním domě

Všechny tyto výtahy měly samozřejmě lidský pohon. Teprve později se uplatnil pohon parní. První výtah v obytném domě zřídil snad roku 1670 v Jeně Erhard Weigl, ale pravá éra výtahů se počítá až od roku 1854 – když E. G. Otis zkonstruoval výtah vedený v šachtě vodítky s bezpečnostním zachycovacím ústrojím a dvěma odpruženými západkami, které při přetržení lana zapadly do výřezů ve vodítkách. O tři roky později byl Otisův výtah instalován v newyorském obchodním domě E. V. Haughwout Co., kde k všeobecné spokojenosti obsluhoval pět pater.

Otis byl docela typický americký vynálezce té doby. Narodil se v menším městě ve středostavovské rodině, v 19ti letech se osamostatnil a odešel do městečka Troy poblíž New Yorku. Pracoval tu jako řidič a v roce 1834 se oženil a posléze se stal otcem dvou chlapců. O něco později málem zemřel na zápal plic, ale podařilo se mu přestěhovat do zdravější oblasti Vermont Hills, kde se pokusil postavit mlýn vlastní konstrukce. Pro nedostatek peněz však nakonec postavil pilu, ve které vyráběl povozy a kočáry. Dva roky po narození druhého syna jeho manželka zemřela a on zůstal s malými chlapci sám.

Otis vynálezce

Ve čtyřiatřiceti letech se znovu oženil a odstěhoval rodinu do Albany ve státě New York. Získal tu zaměstnání v továrně na výrobu postelí. Netrvalo dlouho a vymyslel zařízení, jehož pomocí se produktivita výroby zvýšila čtyřikrát. Od šéfa získal prémii 500 dolarů, což mu umožnilo postavit se na vlastní nohy. V té době získal patent na brzdu pro železniční vagony a také na automatickou pec na chleba.
Ještě v továrně na postele se zabýval stěhováním různého materiálu na výtahové plošině do vyšších pater. A začal přemýšlet o bezpečnostním zařízení pro výtahová zařízení. V roce 1853 pak založil firmu na zřizování bezpečných výtahů. Velkou šanci mu nabídla Světová výstava v New Yorku roku 1854. Bezpečnostní prvky jím předváděného výtahu ohromily jak veřejnost, tak odborníky. Poptávka se zvyšuje geometrickou řadou a Otis prosperuje. Navíc „ve volném čase“ si dává patentovat parní pluh, rotační pec a oscilační parní stroj. Přichází však další zákeřná nemoc, tentokrát záškrt, a Otis ve věku 49 let umírá. Firma však pod vedením jeho synů pokračuje dál a s výtahy Otis se můžeme setkat dodnes v hojném počtu i u nás.