Světlo

Ve čtvrtém dílu seriálu o tom, jak se psalo a učilo o fyzice a chemii před rokem 1850, se podíváme na světlo. Laskavostí našeho přispěvatele, váženého pana inženýra Jana Tůmy, jsme získali cenný zdroj, knížku Karla Amerlinga Orbis Pictus čili Svět v obrazích, stupeň druhý (co pokračování prvního stupně, jejž sepsal Amos Komenský(!)). Knížka byla vydána v Praze roku 1852 a je napsána kouzelným jazykem a terminologií předminulého století. Doufám, že jste nezmeškali předchozí díly - ty najdete zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/fyzika-a-klasicka-energetika/2310-mluno, zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/fyzika-a-klasicka-energetika/2309-mlno a zde: https://www.3pol.cz/cz/rubriky/fyzika-a-klasicka-energetika/2312-teplo

Název světlo pochodí od svit, svítiti, odkudž i pošlo slovo svět. Svit pak od kořene síjati souti, jemně rozsévati. Německé Licht, Lux jest jednoho kořene, tak jako hebrejské aor, or, oror, řecké aurora, české zora, zírati.

Světlo bývá rozličného původu

1) sluneční a stáliční, 2) z horka pochodící při hoření, neboť horkem rostoucím všecky věci řežaví neb žížaví, 3) mlunní, jak to u blesku vidíme, 4) zvířecí např. u mnohých zvířat mořských, u svatojanské mušky, ano i u rostlin, 5) při hnití rostlin, kteréž světlo často bludičkami nazýváme. Některé věci mají své vlastní světlo, jsou samosvítící, Slunce, stálice atd., aneb nesvítí nic, např. Luna. Světlo vždy provázeno bývá teplem, jehož více neb méně bývá, a rozeznati i odděliti se dá, ač teplo jen rozdrceným světlem býti se zdá.

Paprsky světlové

Světlo rozšiřuje paprsky, ježto na všechny strany rovnočárně vycházejí, a to s čerstvostí 42 000 mil za 1 vteřinu, tak že ze Slunce na zem naší přichází za 8 menšin a 13 vteřin. Paprsky světlové chovají se jako vlny zvuku neb tepla, jen že následek je jiný. Buď od věci se pohlcují, buď se odráží, v obojích případnostech dělá se za věcmi stín, buď bývají skrze věc propuštěny, zde tedy stínu není. Pohlcují-li se všecky paprsky světla, věc vyhlíží černá, což kopt nejdokonaleji dělá. Mnohem větší díl věcí jen jistou část světla pohlcují, a tyto věci slovou zbarvené; nepohlcují-li nic,  nýbrž odrážejí-li všecko světlo na všecky strany, tu slovou osvícenými. Jsou ale tuhá tělesa lesklá, ježto všecko světlo odrážejí, a to v tom samém pořádku, jak světlo přišlo, a slovou zrcadly. (Poznámka: menšina = minuta, kopt = saze.)

Zrcadla

Jsou buď rovná, buď prohlubená, havanitá (konkávní), buď vypuklá, bochatá (konvexní). Nerovná zrcadla dávají zpitvořené obrazy. Zrcadla rovně proti sobě postavená dávají nesčíslnost obrazů, nerovně ale postavena, dávají tím méně obrazů, čím větší kout (úhel) mezi nima. Posledním způsobem dělají se krásnohledy (kaleidoskop), jejichž průřez bývá trojovcový (trojúhelníkový). Při tom všem, odráží-li se paprsek, leží vždy v té samé rovině či ploše, v které byl dopadl, a úhel dopadu jest tak veliký, jako úhel odrazu. Havanitá, vyhlubená zrcadla srážejí paprsky v střed své vyhlubenosti, což slove světlisko. Přibližuješ-li věc před zrcadlo, obdržíš obrazy rozličné. Havanitého zrcadla dá se užíti k zapalování, neboť jest světlo spolu horkem provázeno. Nadto nemusí vždy zrcadlo býti dílem kruhu, ale i elypsy a jiných čar křivých. Zrcadla bochatá slovou i rozhazující, proto že parsky na všecky strany rozptylují a nejsou tak důležitá.

Lámání

Dokud paprsek v téže samé hmotě běží, nelomí se; jak ale z jedné řidší hmoty vchází do druhé hustší, nejde zrovna, nýbrž láme se do hmoty a naopak. Úhel této uchýlky slove lomní úhel. Úkaz ten děje se, když světlo ze vzduchu vchází do vody neb do skla. Hůl do vody na polo vstrčená, zdá se býti zlomená, a peníz na dně v nádobě zdá se jinde a výše ležeti, než vskutku leží. To platí i o rybách, zapadajících hvězdách.

Čočky

Čočky sbírající jsou tlustší u prostřed a slovou vypuklé. Ohnisko čočky dá se brzo poznati, držíme-li čočku mezi slunce a papír; kde kolečko světla na papíru jest nejmenší, tam  jest světlisko neb ohnisko. Postavíš-li věc před čočku, aby ležela mezi čočkou a ohniskem, tu rovné paprsky v čočce se zlomí, a oku bude se zdáti, že vidí obraz zvětšený. Tyto vlastnosti dodávají čočkám vypuklým veliké důležitosti, neboť jimi malinké věci, např. zvířátka v kapkách okazují se velmi veliké, a tak byl celý jich oku nepatrný svět nalezen.

Rozložení světla

Světlo bílé, paprsek bílý není jednoduchý, nýbrž složitý, míchaný a to z trojího světla, žlutého u vnitř a po bocích modrého a červeného. Poněvadž ale krajové těch barev se dotýkají, vzniká tu sedmero barev, totiž: červená, krokotní (oranžová), žlutá, zelená, blankytná, modrá a violová. Přesvědčení o tom stává se v tmavém pokoji, do něhož se dírkou d vpustí sluneční paprsek s. Nepředstavíš-li nic, běží rovně na stěnu a dělá zde osvícené kolečko k. Dáš-li hned za dírku skleněný hranol hr, bude běh paprsku první zlomen, nepadne na stejné místo, ale oleji, kolečko bude prodlouženo a plno samých pruh barev duhových, totiž nejvýše a nejméně odchýlena bude prouha červená, pod ní přijde prouha krokotní, pak žlutá, na to zelená a blankytná, konečně modrá a violová.Obraz ten slove vidmo (Spectrum). Držíš-li do vidma čočku č sbírající tu v ohnisku za čočkou neuzříš vidma ale zase bílý punkt, či kolečko. Dá se tedy světlo v barvy rozptýliti a tyto barevní paprsky zase v bílé světlo shromážditi.

Kdo si nyní obraz duhy dobře promyslí, porozumí také všemu ve vysvětlení obrazu.