Jak se daří stelarátorům v éře startupů?
Může rostoucí vlna technologie stelarátorů pozvednout celý fúzní průmysl? Začátek milénia zastihl vývoj fúze ve znamení rození privátních společností.
Na konci loňského roku oslavil 55 let od svého spuštění náš první jaderný reaktor. Československo se v roce 1957 stalo devátou zemí světa, která úspěšně spustila řetězovou štěpnou reakci. Šlo o experimentální reaktor VVR-S v Řeži u Prahy.
Spuštění jaderného reaktoru tehdy byla otázka nejen technická, ale také politická. V roce 1955 uzavřelo Československo smlouvu se Sovětským Svazem o dodání pokusného reaktoru. Rusko si ze svých podrobených socialistických zemí vybralo Československo pro jeho vysokou úroveň průmyslu a vědecké zázemí. Nařízením vlády byl založen Ústav jaderné fyziky s Laboratoří nukleární fyziky Čs. Akademie věd (dnes rozdělený na Ústav jaderného výzkumu, a. s., a ÚJF AV ČR, v. v. i.) a Fakulta technické a jaderné fyziky (dnes FJFI ČVUT).
V polovině roku 1955 začala stavba budov pro ústav i reaktor na pravém břehu Vltavy severně od Prahy. Reaktor začal pracovat již na podzim 1957. Měl hliníkovou reaktorovou nádobu, palivem byly proutky obsahující uran obohacený na 10 % izotopem 235U. Jeho tepelný výkon byl však tehdy jen 2 MW, což stačilo jen na některé vědecké experimenty v oblasti materiálového výzkumu, ozařování a výrobu izotopů. Postupně byl reaktor modernizovaný, v roce 1989 pracovníci vyměnili nejen technologická zařízení, ale i celou reaktorovou nádobu za nádobu z nerez oceli. Palivem pro nový reaktor byl typ IRT-2M s obohacením paliva izotopem 235U 80 %, později pak 36 %. Při další modernizaci v devadesátých letech přibyly experimentální ozařovací smyčky a výkon reaktoru dosáhl 10 MW. Vzhledem k tomu, že z původního reaktoru se vlastně nezachovalo skoro nic, je dnes i přejmenován na LVR-15.
Přejeme našemu prvnímu reaktoru mnoho dalších plodných let!
Aktivní zónu tvoří obdélníkový hliníkový koš, do kterého se zakládají palivové články, beryliové bloky a ozařovací kanály. Mříž aktivní zóny tvoří 8 × 10 buněk o straně 71,5 mm.
| Základní parametry nádoby | ||
|---|---|---|
| vnější průměr | 2300 mm | |
| výška | 5760 mm | |
| tloušťka stěny | 15 mm | |
| tloušťka dna | 20 mm | |
| objem vody v nádobě | 22 m3 | |
| hmotnost nádoby bez vody | 7900 kg | |
Může rostoucí vlna technologie stelarátorů pozvednout celý fúzní průmysl? Začátek milénia zastihl vývoj fúze ve znamení rození privátních společností.
Dominantním faktorem obezity v bohatších společnostech není snížená fyzická aktivita, ale zvýšený příjem kalorií. Potvrdila to data z databáze výživy MAAE.
Průmyslový odpad se může proměnit v horninu za pouhých 35 let. To je něco úplně jiného, než tisíce nebo miliony let, po které vznikají běžné horniny.
Keratin, který se dá získat nejen z ovčí vlny, ale i dalších chlupů či vlasů, by se podle nové studie mohl použít k opravě skloviny a prevenci zubního kazu. Brzy by se mohl objevit i ve vaší zubní ordinaci.
Za materiál, který bude pokrývat vnitřní stěny vakuové komory tokamaku ITER, bylo standardně považováno beryllium, s výjimkou tepelně nejvíce namáhaného údolí komory ...
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.