Uplynulo již deset let od chvíle, kdy první lidé stanuli na povrchu Marsu – rudé planety, planety boha války a jak jsme jí ještě v průběhu tisíciletí říkali. Je tedy na čase emoce, které se tehdy okolo ní rozpoutaly, odložit do popelnice* a ohlédnout se zpátky, po tak dlouhém odstupu střízlivě a v klidu.

Mnohostranný ruský učenec zahrnující celou škálu přírodovědných oborů, ale také básník a literát – Michail Vasilijevič Lomonosov – zemřel před 240 lety, 4. dubna 1765 v Petrohradě.

"Pokrok úžasný, jejž poslední doby naše v poznání přírody učinily, překvapující, hluboko do života sahající vynálezy, všestranné použití sil přírodných, vše to činí v nás dojem, jakobychom nebyli již dalecí meze, kterouž nám nebude lze překročiti; a přece co den dočítáme se nových vymožeností v oboru přírodném, co den přesvědčujeme se, že vniká se hloub a hloub do zákonů, jimiž celý vesmír, jakož i nejmenší jeho částky se ovládají. “ Kronika práce, osvěty, průmyslu a nálezův. Díl II. Síly přírody a užívání jich. I.L.Kober, Praha 1868, s. 3.

Na Slunci pozemšťané přistanou stěží, ale Slunce na Zemi přistát může. Nevěříte? A přece: nepatrnou část Slunce už Země přivítala. A chystá se víc.

První civilizace na Zemi začínaly vznikat v oblastech s vysokou intenzitou slunečního světla. Lidé pokrývali své energetické potřeby energií ze Slunce. Později ovládli oheň, naučili se využívat energii vody a větru. Objevení zásob uhlí a ropy pak umožnilo pokrývat vysoký nárůst poptávky po energiích.