Skládky a skleníkový efekt

Zvykli jsme si spojovat skleníkový efekt se spalováním. Pro některé z nás proto není známo, že lidská civilizace vytváří i daleko nebezpečnější skleníkové plyny. Jedním z nich je metan.

Tento uhlovodík podporuje skleníkový efekt až 20× silněji než oxid uhličitý. Jak metan vzniká? Není žádným tajemstvím, že se tvoří při anaerobním rozkladu organických látek (bez přístupu kyslíku). Tedy například při skládkování. Při kompostování nebo spalování biomasy tvoří organické látky pouze CO2, který se fotosyntézou opět vrací do živé hmoty. Proto je spalování a kompostování organických odpadů perspektivnější metodou než skládkování. Ani technologie jímání skládkového plynu (převážně metanu) nedokáže problém vyřešit. I při sebevětší snaze totiž 30 % metanu stejně uniká do horních vrstev atmosféry.
Evropská unie schválila směrnici, podle které bude skládkování ustupovat, protože si negativní vliv skládkování biologicky odbouratelných odpadů uvědomila. Již v roce 2006 má poklesnout ve starých zemích EU podíl biologicky rozložitelných odpadů na skládkách (oproti roku 1995) na pouhých 75 %, v roce 2009 na 50 %, v roce 2016 na 35 % a do roku 2040 budou v Evropě pouze skládky inertních materiálů. Pro ČR sice platí termíny posunuté o 4 roky (2010, 2013, 2020), přesto půjde o nelehký úkol. Očekává se, že nezůstaneme jen u kompostování a spalování, ale zvýšíme i podíl recyklace. Zejména starého papíru. Ani tak nebude realizace požadavků EU možná bez cenových a daňových zásahů státu. Jinými slovy – dojde k výraznému zdražení skládkování. Také tímto způsobem se může další nárůst skleníkového efektu přibrzdit.