Návody na pokusy

Anglické slovo hoax má řadu významů – podvod, podfuk, falešná či poplašná zpráva, mystifikace, výmysl, žert či kanadský žertík. V předchozích dvou článcích (Nevěřící Tomáš 1; Nevěřící Tomáš 2) jsme se pokusili ukázat, že hojné internetové návody na zhotovení novodobého perpetua mobile nejsou ničím jiným, než více či méně důvěryhodnými mystifikacemi, tedy typickými hoaxy.

V první části našeho miniseriálu (http://3pol.cz/1703-neverici-tomas-1) jsme zkoumali metodu popisovanou na internetu – získání elektřiny ze dvou zapálených svíček a dvou zmagnetovaných hřebíků. Některé videozáznamy pokusů byly na první pohled poměrně přesvědčivé. Teprve při jejich důkladnějším „rozboru“ se vynořily první pochybnosti a definitivní vyřešení záhady nám prozradil japonský experimentátor. Podívejme se ještě na nedbale natočené video na www.youtube.com/watch?v=8fPXewq8S5w. Hořící svíčky na něm prostřednictvím chaoticky rozmístěných kabelů dokonce pohánějí elektromotor velké stojanové vrtačky. To už je tedy pro nevěřícího Tomáše hodně silná káva. Této mystifikaci však snad nepodlehne ani velmi důvěřivý divák!

Sousloví „nevěřící Tomáš“ má svůj původ v biblickém příběhu o ukřižování Krista a ztvárnil jej i slavný italský malíř Caravaggio (1573-1610). Tomáš byl jedním ze dvanácti apoštolů, kteří byli prvními Kristovými učedníky. Když se od svých apoštolských kolegů dozvěděl, že Kristus po ukřižování vstal z mrtvých, odpověděl jim: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Kristus se mu tedy zjevil a Tomáš uvěřil…

Sluneční záření dopadá na zemský povrch a část jeho energie můžeme přímo přeměnit na teplo. Sestrojíme si dva modely slunečních vařičů, které se ve větším a dokonalejším provedení využívají hlavně v chudých zemích k vaření jídla.

Větrné elektrárny vyrábějí elektrickou energii přeměnou z energie proudícího vzduchu. Stavba těchto typů elektráren má smysl jen tam, kde vane vítr často a má dostatečnou rychlost. Tento návod na výrobu pokusného modelu nás zavede do světa meteorologie. Rychlost větru totiž potřebujeme znát nejen při hledání místa pro větrnou elektrárnu, ale i při předpovídání počasí.

Minule jsme se zastavili u tří jevů, kterých jsme si jako pozorní experimentátoři všimli při přípravě pokusů na téma „globální oteplení“. Připomínáme, že „sladkou“ a slanou vodu (či led) odlišujeme pomocí potravinářského barviva: červená barva = „sladká“ voda, modrá barva = slaná voda. Dnes se soustředíme na další zajímavé a na první pohled možná nepochopitelné jevy, které se však projeví až v průběhu samotných pokusů – při tání ledu.