Kateřina Blažková ze SPŠ chemické z Brna se spolu s Veronikou Abrahamovou probojovaly až do finále celostátní soutěže vědecko-technických projektů středoškoláků Expo Science Amavet 2014. Hlavním cílem jejich projektu bylo stanovit obsah kyseliny erukové v olejninách a luštěninách, vedlejším cílem práce bylo shromáždit kompletní informace o této látce a o rostlinách, v kterých její obsah stanovovaly.
Fotogalerie (2)
Kyselina eruková (vzorec CH3(CH2)7CH=CH(CH2)11COOH) patří mezi karboxylové kyseliny. Obsahují ji brukvovité rostliny, především semena řepky, lupiny a hořčice. Kyselina eruková se řadí mezi kardiotoxické sloučeniny – její požívání může vést k zánětu srdečního svalu, myokardiální fibróze a akumulaci lipidů v srdci. Dříve byl její obsah v řepce okolo 50 % (ze všech mastných kyselin), poté, co se zjistila její zdravotní závadnost, se její obsah na doporučení ministerstva zdravotnictví snížil pod hranici 5 %. Roku 1974 se nakoupila šlechtěná semena a začaly zkoušky. V roce 1977 byla jako první povolena francouzská odrůda Primor s obsahem kyseliny erukové pod 2 %. Řepkový olej se používá do změkčovadel a maziv, do bionafty a do experimentálního léčiva, tzv. Lorenzova oleje.
Pracovaly jsme v Ústavu výživy zvířat, fakulty Veterinární hygieny a ekologie, Veterinární a farmaceutické univerzity Brno. Vzorky rostlin pocházely ze stanice Ústředního kontrolního a zkušebního ústavu zemědělského. Vybraly jsme soubor odrůd, které jsou uznanými odrůdami s možností pěstování na území České republiky: řepku olejnou – ozimou, slunečnici roční, mák setý, len setý, sóju luštinatou, hrách, bob a lupinu.
Postup přípravy vzorků je založen na extrakci tuku podle Soxhleta, transesterifikací vzorku pod chladičem (chemická reakce, při které dochází k přeměně jednoho fosfátového esteru v jiný), na oddělení isooktanové fáze a na nástřiku vzorku do analyzátoru. Obsah kyseliny erukové ve vzorcích jsme detegovaly pomocí plynové chromatografie.
U každé olejniny či luštěniny jsme stanovovaly minimální hodnotu a maximální hodnotu kyseliny erukové. Z těchto hodnot jsme vytvořily průměr. Dále jsme vypočítaly směrodatnou odchylku. Výsledný obsah kyseliny se zapisoval v g/100 g oleje. Celá analýza jednoho vzorku zabrala zhruba deset hodin. Dát našemu projektu finální podobu trvalo přes pět měsíců.
Žádná rostlina nepřekročila povolený maximální obsah kyseliny erukové 5 %. Rostliny slunečnice roční, len přadný a olejný, mák setý a sója luštinatá obsahovaly dokonce méně než 0,0001 g/100 g oleje této látky. Nejvíce kyseliny erukové obsahovala lupina: 1,803 g/100 g oleje.
Ujistily jsme se, že všechny rostliny obsahují minimální množství kyseliny erukové. Také se nám podařilo sepsat kompletní informace o této látce, které v podobném rozsahu v češtině dosud nejsou k dispozici. Tento výzkum lze aplikovat i na rostliny, které se pěstují mimo Českou republiku a také na vybrané druhy ořechů.
Za spolupráci na projektu děkuji své spolužačce Veronice Abrahamové, za konzultantce prof. Ing. Evě Strakové, Ph.D. a Ing. Zdence Kučerové.
Nemocnice na celém světě řeší nejen COVID-19, ale i běžný provoz (i když mnohde v omezené míře). Moderní medicínu si neumíme představit bez nukleární medicíny a jejích pomocníků - radionuklidů. Produkce radionuklidů pro medicínu tedy musí pokračovat i v době pandemické krize.
Částice, o níž se kdysi předpokládalo, že je nehmotná, hmotnost má. Je pravděpodobně 500 000 krát menší než elektron, případně ještě menší. Nový horní limit hmotnosti neutrina je 1,1 elektronvoltu. (Elektronvolt je kinetická energie, kterou získá elektron urychlený ve vakuu napětím jednoho voltu.
Určité empirické zkušenosti s jedovatými látkami pocházejí již z doby prehistorické, ale první písemné zmínky o nich najdeme ve starém Egyptě. Vražedné a sebevražedné prostředky se těšily velké pozornosti také v antickém Řecku a Římě, avšak svého vrcholu dosáhlo travičství až v době renezance.
14. dubna 2020 uplynulo 40 let od havárie Apolla 13. Kosmonauti tehdy na Měsíc nevystoupili, „pouze“ ho s vypětím všech sil obletěli. Jejich šťastný návrat na Zemi sledoval s rozechvěním celý svět.
Antarktida nebyla vždy zemí ledu. Před miliony let, kdy byla stále součástí obrovského kontinentu na jižní polokouli zvaného Gondwana, vzkvétaly poblíž jižního pólu stromy. Nově objevené fosílie stromů a dalších organizmů odhalují, jak se pralesu dařilo.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)
za podporu děkujeme dobrým lidem:
za podporu děkujeme dobrým lidem:
