Rubriky

Výzkum britských fykologů, zaměřený původně na extrémní biotopy a adaptace řas například vůči překyselenému prostředí vrchovinných rašelinišť nebo vůči zasířené vodě minerálních pramenů, může v průmyslové praxi zásadním způsobem změnit současný pohled na dlouhodobou ekologickou zátěž, remediační (z latinského remederi – uzdravit) procesy i recyklaci těžkých kovů.

Autonomní architektura, která buduje sebe samu na základě biologických principů? Biosyntetické struktury, které se na principu sebeřazení zahušťují v předem určených bodech, a vyrůstají do velikosti poschoďových domů? Možná to zní jako vědecká fikce, přesto je bio-architektura cestou, která může nejen pozměnit základní archetypy „lidských“ staveb, ale i vyřešit nejeden palčivý demografický a sociální problém. Ing. arch. Jindřich Ráftl z podolského studia R/FRM nedávno v rámci mezinárodní soutěže eVolo představil svou vizi Biosyntetické zásobárny pitné vody pro slumy v Lagosu. Inovativní pojetí jeho projektu dává tušit šíři dimenzí, které se s bio-architekturou otevírají.

Velké skládky odpadů fungují často desítky let. Co ale s nimi, když doslouží? Dnes již zrušená skládka odpadů v Gulbergenu byla jednou z největších v Holandsku. Po ukončení provozu se její provozovatelé kromě povinné technické rekultivace postarali také o její ekonomické zhodnocení. Skládkové plyny na bázi metanu, unikající z podloží, se v zařízení připojené bioplynové stanice jímají a „upgradují“ na zemní plyn využitelný k pohonu LPG automobilů.

Čísla si hrají s naším podvědomím, ovlivňují náš úsudek a podílejí se na vytváření našeho názoru. „Pozor na jejich správnou interpretaci,“ říká RNDr. Simona Poláková. A dodává: „Naprosto nejlépe manipulovatelné číslo, které si dokážete představit, je průměr. Je to snad nejpoužívanější číslo, o kterém vůbec nepřemýšlíme. Obrazně řečeno, často zapomínáme, že i když je průměrná hloubka rybníka jen 60 centimetrů, pořád se můžeme utopit v dvoumetrové jámě.“

Čísla si hrají s naším podvědomím, ovlivňují náš úsudek a podílejí se na vytváření našeho názoru, a to v mnohem větší míře, než jsme ochotni si často připustit. Fenomén přílišné důvěry, kterou chováme k výsledkům nejrůznějších statistik, grafů a průzkumů veřejného mínění, už delší dobu samotné odborníky – statistiky – dráždí. Často proto kritizují manipulativní kroky žurnalistů, politiků, manažerů a obchodníků. Ne každý statistik však disponuje takovou schopností věci zajímavě vysvětlit, tak jako RNDr. Simona Poláková letos v únoru ve svém vystoupení v rámci cyklu přírodovědných přednášek ScienceZoom v Českých Budějovicích. Simona Poláková je zooložka a biostatistička pracující na Přírodovědecké fakultě Jihočeské univerzity v neziskové organizaci Beleco věnující se praktické ochraně přírody. Zkrácený text její přednášky nabízíme ve dvou pokračováních.

Internet je médiem oslavovaným, proklínaným i kouzelným. Ne nadarmo se věku, ve kterém žijeme, říká doba internetu. Pomáhá nám ale ve skutečnosti toto komunikační a informační médium, nebo i škodí? Badatelé mohou být rádi – vliv internetu na uživatele je zcela jistě zajímavé téma pro desítky studií. Podívejme se na několik z nich, které se věnují jak přínosům internetu, tak i jeho záporným vlivům na naši civilizaci.