Top 10 podivných věcí, které byly hacknuty
Protože technologie zabírají stále významnější část našeho života, jsou také stále bližší (a častější) nejrůznější počítačové hrozby.
Velké skládky odpadů fungují často desítky let. Co ale s nimi, když doslouží? Dnes již zrušená skládka odpadů v Gulbergenu byla jednou z největších v Holandsku. Po ukončení provozu se její provozovatelé kromě povinné technické rekultivace postarali také o její ekonomické zhodnocení. Skládkové plyny na bázi metanu, unikající z podloží, se v zařízení připojené bioplynové stanice jímají a „upgradují“ na zemní plyn využitelný k pohonu LPG automobilů.
Skládka v Gulbergenu za dobu svého provozu od roku 1958 dosáhla rozlohy 480 000 metrů čtverečních. V průběhu času se na ni navezlo neuvěřitelných deset milionů metrů krychlových odpadů. V některých místech se díky tomu zvýšila úroveň terénu až o čtyřicet metrů. Když rozměrný kolos plný odpadků přestal v roce 2005 plnit své poslání, začal okolní kraj řešit, co s touto nehezkou jizvou na tváři holandské krajiny učinit. Výsledné řešení sanace skládky v Gulbergenu může sloužit jako vynikající inspirativní příklad i pro české společnosti zabývající se odpadovým hospodářstvím.
Nejprve se částečným rozhrnutím odpadu snížila výšky skládky, snížil se i sklon svahů. Dále se vybudovaly systémy, zabraňující úniku chemikálií ze skládky do podzemních vod, zabudovala se drenáž, vyvrtaly monitorovací studně. Skládka se poté překryla fólií a konečně pokryla vrstvou kompostu a zeminy. A nebyli by to Holanďané, aby k sanaci skládky nepřidali ještě něco navíc – Gulbergen totiž vyrábí ze skládkových plynů palivo.
Uložené odpady v Gulbergenu obsahují značný podíl organického materiálu. Pod zeleným povrchem tak i nadále dochází k mikrobiologickým rozkladným procesům a z celé skládky se postupně uvolňují „skládkové plyny“ (landfill gas, LFG) s vysokým podílem metanu a oxidu uhličitého. To by mohlo z hlediska stability celé zajištěné skládky představovat nemalý problém, Holanďané ho ale dokázali chytře využít. Systém monitorovacích studní napojili na plynojem, který vznikající plyny ze skládky odsává a využívá v malé bioplynové elektrárně. Zdejší systém je dvoucestný – zatímco část jímaných plynů se využívá pro vytápění a ohřev vody nedaleké rezidenční čtvrti, část LFG se v zařízení Cirmac upravuje a zhodnocuje na LPG, zkapalněný „ropný“ plyn.
V první sekci úpravné bioplynové stanice se plyn (jen lehce stlačený a o teplotě do +5 stupňů Celsia) vysušuje a chladí, následuje jeho stlačení (7 barů, tj. 0,7 MPa), zvýšení teploty na 60-80 stupňů Celsia a saturace vodou. Ta je nezbytná kvůli odstranění sulfanu (H2S), vlastní síra se pak adsorbuje aktivním uhlím. Následuje další vysušování a chlazení plynu a odstranění halogenovaných uhlovodíků (HHC). V průběhu obohacovací fáze jde plyn finálně přečistí a směs uhlovodíkových plynů se za daného tlaku a teplot transformuje do podoby užitečného paliva.
Zrušená a zelení oživená skládka dnes nejen slouží lidem z okolí k oddechu, ale ohřívá jim vodu, vytápí domy a ke všemu ještě dodává palivo pro jejich auta. Řekněte – kdo by o takovou skládku nestál?
Protože technologie zabírají stále významnější část našeho života, jsou také stále bližší (a častější) nejrůznější počítačové hrozby.
Jihočeský kraj, ČEZ a ÚJV Řež zakládají Jihočeský jaderný park. Projekt má urychlit přípravu a zavádění malých modulárních reaktorů v České republice.
Zařízení, které produkuje přibližně 10 % české spotřeby elektřiny, prochází kontrolami a modernizací. Technici do generátoru prvního bloku JE Temelín na konci května instalovali záložní rotor generátoru.
Na břehu řeky Cam, blízko místa, kde trénují vysokoškolské veslařské týmy Cambridge, druhé nejstarší britské univerzity, stojí šedý přepravní kontejner připravený pro Abu Dhabi.
I česká energetická Skupina ČEZ má plány s vodíkem. Realizuje je především přes německou společnost Sunfire, do které investovala prostřednictvím svého fondu InvenCapital už v roce 2015.
Krásně a jednoduše vysvětleno se srozumitelnými animacemi. V angličtině.