Rubriky

Co mají vědci společné, je nadšení pro objevitelskou a výzkumnou práci. Jak a čím tito „dobyvatelé neznáma“ žijí? Co o vědě říkají ti, kteří v ní vynikli? Proč je svět vědy a výzkumu pro badatele tak podmanivý? Proč jsou někdy vědecké názory na totéž tak zásadně odlišné? Čeho si vědci váží, co je těší, co jim překáží, co jim vadí - dokonce natolik, aby jim to stálo za komentování? Proč přes svoji nespornou potenciální užitečnost věda nikdy nemůže být všemocným spasitelem lidské společnosti? Na to a na mnoho dalšího se snaží odpovědět nová publikace "MOUDROST VĚDY v citátech", vydaná v letošním roce pražským nakladatelstvím TRITON. Nejde o vědeckou studii, ale o jedinečný kompilát, který vznikl spontánně jako „pouze“ vedlejší výsledek dlouholeté práce známého popularizátora vědy, odborného publicisty a spisovatele Ing. Františka Houdka (1950). Tento absolvent studia radiochemie a jaderné technologie na VŠCHT v Praze, působící zprvu v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži, Encyklopedickém institutu ČSAV a v Mladé frontě DNES, je autorem stovek článků zpřístupňujících vědu a vědce včetně několika knižních titulů jako jejich autor či spoluautor (např. Bohové nepřicházejí z hvězd, Objevy a vynálezy tisíciletí, Česká věda v exilu, O duši lékaře, Vivisectio mundi – aneb povídání o věcech obyčejných i nevšedních).

Právě před půl stoletím, v roce 1965, objevila americká chemička Stephanie Kwoleková látku vedoucí k vývoji supersilného vlákna kevlar. Její vynález se stal synonymem pro neprůstřelné vesty, které zachránily životy bezpočtu policistů a vojáků. Společnost DuPont, pro níž Kwoleková od roku 1946 pracovala, loni oznámila, že tato žena ve věku 90 let zemřela. (ČTK: Agentura Reuters, Washington, 21. června 2014.)

„Co není jedem? Všechny látky jsou jedy, je to jen dávkou, když nějaká látka přestává být jedem.“ (Paracelsus)

Většina z asi sedmi desítek knih vydaných v  edici Galileo nakladatelství Academia je pozoruhodná nejen svým obsahem, ale také čtivým, často netradičním podáním zásadních problémů vědy, techniky a společnosti. Patří k nim i nový svazek „Jedová stopa“ (Praha 2015, 1. vyd., 264 str.), který čtenářům nabízí výlet do historie jedů, drog, léčiv i soudní medicíny. Autor publikace doc. Dr. Ing. Petr Klusoň (1965) dlouhodobě působil na University of Wales v britském Bangoru a na Imperal College v Londýně. V současné době se zabývá výzkumem v Ústavu chemických procesů Akademie věd ČR, ale věnuje se také popularizaci vědy, do jejíhož rámce spadá tato knížka.

Mezi první technicky vzdělané a podnikavé muže, kteří brzy rozpoznali v budoucnosti elektrotechniky a ve využívání elektrické energie svoji životní příležitost, patří německý vynálezce a průmyslník Ing. Dr. h. c. Emil M. Rathenau, od jehož úmrtí uplynulo v letošním roce sto let. Významně se na přelomu 19. a 20. století zasloužil o rozvoj elektrotechnického průmyslu a byl v této době jednou z jeho vůdčích osobností.

Poslední čtvrtina devatenáctého století byla ve fyzice převážně obdobím odhalování základních vědeckých poznatků. Současně začínalo vědecké bádání kvalitativně nového druhu. Bylo k dispozici velké množství nových experimentálních objevů týkajících se elektromagnetických jevů spojených s pohybem elektricky nabitých částic a těles. Experimentálnímu studiu vlivu magnetického pole na různé druhy záření věnoval téměř celou svoji vědeckou dráhu i holandský fyzik Pieter Zeeman. Účinky magnetizmu na zdroje elektromagnetického záření začal studovat již jako rozšíření své disertační práce. Letos by oslavil výročí 150 let od svého narození.

Středověká Evropa byla svázána náboženskými dogmaty a své vzdělance izolovala od učení nevěřících. Pokud k nim pronikly nové poznatky uvedené v arabských vědeckých dílech, církevní autority je okamžitě označily za černou magii a dílo ďáblovo. Zkoumat přírodu se prostě nenosilo, protože „in“ byla Bible. Společenské uvolnění, které přineslo období renesance a následný rozmach věd i umění se nevyhnul ani naukám o přírodě. S touto érou úzce souvisí letošní výročí 400 let, které uplynuly od úmrtí italského renezančního polyhistora Giovanni Battisty Della Porta (1536-1615), nazývaného „profesor tajemství“.