Rubriky

Objevy, které změnily ve dvacátém století fyzikální obraz světa a ovlivnily náš každodenní život: právě o nich pojednává kniha znamenitého popularizátora vědy, Ivo Krause. Seznamuje nás nejen s objevy, ale hlavně s lidmi – vědci. Všichni měli jedno společné: přirozenou lidskou touhu objevovat, klást si těžké otázky a hledat na ně netradiční odpovědi. Nepracovali pro slávu a většinou ani pro osobní prospěch; důležitější než cíl byla cesta, kterou k němu museli ujít. Vědecký objev, průkopnický čin, vynález, technické řešení… Mnoho práce, léta dřiny, noci strávené v laboratořích či pracovnách, někdy již zmíněná náhoda, štěstí. Ale to přece přeje jen připraveným. Galerie těch, o nichž kniha pojednává, se to týká především.

První zákony o odměňování lékařů i o jejich postihování za chybné zákroky jsou staré téměř 4 000 let. Celý Chammurapiho kodex (pochází přibližně z roku 1686 př. n. l., uvádí se též 1800 př. n. l.) navazuje na starší sumerské zákoníky a objevuje se v něm dodnes zachovaná zásada rovnocenné odplaty („oko za oko, zub za zub“). Je však méně humánní (nechybí výčet trestů od bičování, utnutí částí těla, upálení a nabodnutí na kůl), je zde více zdůrazněna společenská nerovnost a větší důraz je kladen na represi než na výchovnou funkci. Výše lékařských odměn kolísala podle platebních možností a sociálního postavení pacientů.

Zájem čtenářů odborné literatury vyvolal další aktualizované a rozšířené vydání ojedinělé publikace věnované moderní toxikologii. Knihu „Toxikologie. Interakce škodlivých látek s živými organismy, jejich mechanismy, projevy a důsledky.“ autora doc. Linharta, vydala v roce 2014 VŠCHT Praha (ISBN 978-70-7080-877-1).

Na knižním trhu se konečně objevila nová odborná publikace na současné úrovni poznání věnovaná procesům účinného spalování paliv. Jak pravil Ludwig Boltzmann: „Není nic praktičtějšího, než dobrá teorie.“ Stoprocentně to splňuje kniha „Efektivní spalování paliv“ (Praha 2014, 1. vyd., 138 str., ISBN 978-80-260-5394-4), jejímž autorem je emeritní profesor v Ústavu energetiky Fakulty strojní, ČVUT v Praze, prof. Ing. František Jirouš, DrSc.

Na přelomu 19. a 20. století se zdálo, že klasická fyzika je v podstatě uzavřenou vědou, která umožňuje vysvětlit všechny fyzikální přírodní jevy a vytvořit ucelený obraz světa. V této souvislosti se často citují výroky dvou tehdy slavných a uznávaných vědců – Williama Thomsona alias lorda Kelvina a Wilhelma Röntgena. První z nich v roce 1900 na své přednášce v londýnském Královském institutu hovořil o zahalení jasného fyzikálního nebe pouze dvěma malými obláčky se zdánlivě nenápadnými problémy k řešení. Druhý ještě v období okolo roku 1920, kdy si již teorie relativity a kvantová fyzika razily cestu moderní fyzikou, se do historie vědy zapsal svým výrokem: „Stále mi nejde do hlavy, že musí člověk používat tak zcela abstraktních úvah a pojmů, aby vysvětlil přírodní jevy.“ Obláčků nad klasickou fyzikou však bylo více. O jejich rozhánění se velkou měrou zasloužil i Američan Robert Hofstadter. Výsledky jeho výzkumů, především aplikace elektronové rozptylové metody na studium struktury atomového jádra a jeho částic, představovaly zcela novou etapu ve vývoji jaderné fyziky.

Když Karel Čapek ve své světoznámé hře RUR poprvé použil slovo robot, určitě netušil, že jen o pár desítek let později bude zjednodušená verze jeho hlavních hrdinů pomáhat skoro v každé kuchyni. Málokdo ví, že se prvnímu tuzemskému kuchyňskému robotu prý říkalo „domácí blázen – miláček žen“.