Rubriky

Současná civilizace se topí v odpadech. A nejhorší na tom je, že značná část odpadů obsahuje biologicky neodbouratelné plasty: polyakrylát sodný, polyetylen, lepidla na bázi polymerů apod.Ať již plasty milujete nebo nenávidíte, syntetické polymery na bázi ropy charakterizují náš věk.  Takové materiály zde zůstanou velmi dlouho a je jen málo míst na Zemi, kde se ještě nevyskytují.  Vzdálené oceánské víry obsahují obrovská množství plastových odpadů, hluboké oceány jsou zahlceny polymerovými částicemi a speciální expedice musí odstraňovat takové odpady i z Mount Everestu ve výšce nad 8 000 m.

U východosibiřského města Mirnyj leží druhý nejhlubší povrchový důl na světě – důl Mir. Po dobu 54 let se zde těžily diamanty.

Termodynamika je neúprosná. Její zákony určují, že více než polovina energie využívaná v autech, myčkách nádobí a jinde se ztrácí ve formě odpadního tepla. Tento údaj je ale jen průměr: v motorech aut je to až 70 %.

Naše současná civilizace vyrostla na fosilních palivech. Závisíme na nich nejen z energetického hlediska, ale i při získávání dalších surovin, i při výrobě potravin. Co by se ale stalo, kdyby na Zemi žádná fosilní paliva nebyla? Nabral by život zcela jiný směr a vznikla by vůbec průmyslová revoluce? Existovala by moderní civilizace? Abychom mohli na tyto otázky odpovědět, vydejme se na cestu od středověké Evropy až po dnešní dobu.

Ve 30. letech 20. století americký chemik Samuel Kistler vyrobil nejlehčí pevnou látku na světě. Jemným způsobem odstranil kapalinu ze silikagelu a zůstala mu čistá kostra s nanootvory. Kostra obsahovala 99 % vzduchu a vypadala jako zmrzlý kouř. Kistler ji nazval „aerogel“.

Zajistit dostatek elektřiny pro miliardu chudých obyvatel Země je pro prosperitu celé planety životně důležitý úkol. V podstatě však nevíme, jak ho splnit.