Rubriky

Skladování elektřiny ve velkém měřítku je dosud nevyřešený problém. Nejlépe se osvědčují vodní přečerpávací elektrárny se dvěma nádržemi, horní a dolní, vybavené reverzními (resp. čerpadlovými) turbínami; ty buď vyrábějí elektřinu, nebo naopak zpětným chodem vodu čerpají vzhůru tak, aby ji uskladnily pro pozdější použití. Elektrárna Gravity Power je svou konstrukcí podobná vodní přečerpávací elektrárně, ale podle autorů projektu by měla být až 10x levnější. Společnost Gravity Power byla založena podnikatelem Jimem Fiske v roce 2008 a je podporovaná kalifornským investorským fondem The Quercus Trust.

Richard Branson, Bill Gates a Jeff Bezos jsou známí miliardáři vlastnící dohromady řádově 83 600 000 000 dolarů. Je zajímavé, že všichni tři intenzivně podporují jadernou energetiku a investují do ní nemalé prostředky. Nebo se k tomu chystají.

Podle „Červené knihy“, nově vydaného dokumentu společné skupiny pro uran OECD Nuclear Energy Agency (NEA) a Mezinárodní agentury pro atomovou energii (IAEA), je v současné době zajištěn uran pro výrobu paliva do jaderných elektráren na více než 100 let. I když se otevírají stále nové uranové doly, vědci se poohlížejí i po dalších, netradičních zdrojích surovin.

Výhodou biomasy jako obnovitelného zdroje energie je na rozdíl od fosilních paliv nulová bilance CO₂. Proto se zkouší využít ji jako paliva nejen v malých výtopnách, ale i pod elektrárenskými kotli. Ale ouha! Každý kotel je přesně seřízen na určité parametry paliva. A biomasa může být velkou neznámou – různá vlhkost, různý obsah jednotlivých složek.

Kdo si hraje, nezlobí. A kdo si hraje s Merkurem, ten to někam dotáhne! Merkur do každé rodiny! Možná jste si se stavebnicí Merkur hráli, nebo stále hrajete, možná jste o ní neslyšeli, možná ji měli vaši rodiče, možná ji budete kupovat svým dětem. Merkur, přes svou již více než 90letou historii, už měl namále, ale naštěstí se šikovným a obětavým lidem povedlo jeho výrobu obnovit a značku vzkřísit.

Velkým problémem vývoje zařízení pro jadernou fúzi je tzv. „první stěna“. Jde o materiál, který je v přímém styku se žhnoucím plasmatem při zažehnuté jaderné fúzi. Odolnost stěn, mezi nimiž se pohybuje plasma, limituje výkon fúzního zařízení. Stěna se vysokými teplotami poškozuje a její časté vyměňování není ekonomicky schůdné. Pro fúzní reaktor ITER, který je právě ve výstavbě v jižní Francii, probíhá v této souvislosti intenzivní materiálový výzkum.