Rubriky

„Pro účely velké energetiky se mi jeví jako nejperspektivnější systémy založené na magnetické termoizolaci – typu tokamak nebo možná, podle mě méně pravděpodobně, typu stelarátor. Myslím si, že to budou nejprve plodící systémy, kde zdrojem energie bude štěpná reakce. Co se týká systémů, které nepoužívají uran nebo thorium (jejich zásoby nejsou nekonečné a ukládání radioaktivního odpadu a uvolňování plynného radioaktivního odpadu štěpení představují určité ekologické nebezpečí), pak v nich předpokládám plození tritia“, konstatoval A. D. Sacharov, nositel Nobelovy ceny, spoluautor tokamaku.

O jaderné fúzi jsme psali již několikrát, např. v březnu 2009 (50 let tokamaku), v říjnu 2005 (ITER), v prosinci 2004 (Termojaderná fúze pro každého), nebo v nezařazeném článku Compass D. Nyní chceme přidat informaci o méně obvyklé metodě udržení plazmatu, než je známý tokamak.

Deset let po svém zrození se slovo tokamak stalo slovem mezinárodním, stejně jako svého času slovo sputnik. Od průlomového modelu T-3 k největšímu tokamaku na světě – tokamaku JET – bylo tehdy v roce 1968 ještě daleko. Věda a technika tuto vzdálenost zvládla na výbornou a s vervou se pustila do díla, které nemá v historii světové vědy a techniky obdoby. Sedm vyspělých států se dnes zcela rovnoprávným způsobem podílí na realizaci posledního kroku před výrobou elektřiny pomocí termojaderné fúze, na stavbě zařízení ITER.

Na Slunci pozemšťané přistanou stěží, ale Slunce na Zemi přistát může. Nevěříte? A přece: nepatrnou část Slunce už Země přivítala. A chystá se víc.

Při příležitosti 45. výročí založení vydal Ústav fyziky plazmatu AV ČR knihu Řízená termojaderná syntéza pro každého.