Rubriky

V každém správném westernu se střílí, jezdí na koni… a obraz krajiny často dotvářejí siluety větrných kol pohánějících vodní pumpy a čerpadla. Ať už pro zásobování rančů vodou, pro zavlažování pastvin a napájení stád dobytka na pastvinách, či pro nasycení žíznivých parních lokomotiv na zastávkách slavné Pacifické dráhy napříč pláněmi Ameriky.

Od roku 2010 funguje na střeše fotbalového stadionu v Praze 10 fotovoltaická elektrárna (PV). Menší PV systémy pracují i na plochých střechách Národního divadla v Praze 1. Využili jsme jejich umístění a testovali je při vyjímečné astronomické události. Víte, jak se chovají tyto střešní elektrárny během částečného zatmění Slunce?

Marsha Freeman z časopisu EIR (Executive Intelligence Review), se ptá: „Je dobře známo, že je Irán bohatý na naftu. Proč se tedy zabývá fúzní energií?“ Dr. Mahmood Ghoranneviss, Islamic Azad University Teherán, odpovídá: „Poněvadž íránské zdroje nejsou nevyčerpatelné a my tudíž budeme potřebovat nové zdroje energie. Irán bude potřebovat čistou energii a tou je bezesporu termojaderná fúze!“ Tedy žádná solární energie, žádné větrníky, ale slučování jader lehkých atomů – fúzní energie.

Už je to čtvrt století, co chemici Stanley Pons a Martin Fleischmann z University of Utah prohlásili, že se jim podařilo v laboratorních podmínkách při pokojové teplotě dosáhnout jaderné fúze. Od té doby se toto tvrzení občas zesměšňuje, protože nikdo zatím nedokázal prokazatelně, spolehlivě a ke všeobecnému uspokojení reprodukovat jejich výsledky. „Studenou fúzi“ se zkrátka od té doby nepodařilo zopakovat. Tak proč se dnes opět vrací na scénu?

Není sporu o tom, že spalování fosilních paliv představuje pro zemské klima problém. Jaké jsou ale alternativy? Jaderná energie je drahá, obnovitelné zdroje nespolehlivé, vývoj vhodných baterií vzdálený. Proto se svět bude muset ještě nějakou dobu spoléhat na fosilní paliva. Je však možné využívat fosilní paliva takovým způsobem, aby nevypouštěla CO₂ a neoteplovala planetu? Alberto Abánades z Technical University of Madrid a jeho výzkumný tým věří, že znají kladnou odpověď.

Vedoucí silou v boji proti změně klimatu je Evropa. Do roku 2020 plánuje získat 20 % energie z obnovitelných zdrojů. Pomineme-li diskusi, zda vůbec má smysl proti klimatickým změnám bojovat a nebylo-li by lepší se připravovat a přizpůsobovat, a odmyslíme-li si, že ani celá Evropa dohromady zdaleka není největším producentem skleníkových plynů, je předčasné se radovat. Proč? Protože mezi největším zdrojem obnovitelné energie nejsou větrná, sluneční nebo vodní energie, o kterých se nejvíce hovoří. 60 % energie z obnovitelných zdrojů získává Evropská unie z biomasy: určitou část tvoří plodiny určené k výrobě kapalných biopaliv, ale většinou se jedná o dřevo a o pokácené stromy. To znamená, že asi 10 % energie, kterou Evropané používají k vytápění, k pohonu automobilů a k výrobě elektřiny, bude pocházet z lesů a zemědělských farem. Mnozí se obávají, že další tlak na využívání biomasy bude mít velmi nepříznivé důsledky pro volně žijící zvířata a na zvyšování cen potravin. Nejvíce ale šokuje skutečnost, že je rozvoj biomasy založen na chybných předpokladech. Bilance uhlíku ve vyspělých zemích skrývá podvod, který by z dlouhodobého hlediska mohl mít daleko větší dopad než hypoteční skandál, jenž vedl v roce 2008 ke globální recesi. Největší zdroj „čisté“ energie totiž nesnižuje emise CO₂ tak, jak se oficiálně tvrdí.