Současná spotřeba ropy je cca 87 milionů barelů za den. Toto množství by zaplnilo na 5 500 olympijských plaveckých bazénů. Očekává se, že spotřeba ropy v souvislosti s ekonomickým rozvojem Číny, Indie, Brazílie a dalších rozvíjejících se zemí i nadále poroste. Mezinárodní energetická agentura (IEA) odhaduje, že do roku 2030 spotřeba ropy vzroste na 105 milionů barelů za den. Vrcholu těžby má být dosaženo do roku 2030 a od této doby bude těžba již jen klesat. Některé vlády a korporace proto začínají vyvíjet alternativy, včetně výroby biopaliv, efektivnějšího využívání energie, rozvoje elektromobilů, výroby vodíku a podobně. Žádný z těchto zdrojů však nedokáže nahrazovat globální nedostatek konvenční ropy. Neobyčejné úsilí se proto bude v příštím desetiletí vynakládat i na získávání nekonvenčních zdrojů ropy například z dehtových písků a olejových (ropných) břidlic. Již dnes je známa řada metod, které to umožňují. Vyplatí se?

Bylo nebylo, CENEN (Czech Nuclear Education Network) uspořádal pro studenty vysokých škol 2. ročník Letní školy jaderného inženýrství. Jejím posláním bylo sjednotit výuku a sdílet znalosti v oblasti jaderného inženýrství v České republice. „Mladé techniky je třeba připravovat a to se letní škole daří výborně,“ konstatovali účastníci. Zážitků bylo tolik, že stálo zato založit deník. Tady je ten z pera operátorky ÚJV Řež Martiny Malé.

V době, kdy jsem ještě tahala „fyzikálního kačera“, doslova mě magnetizovaly cedulky lemující cestu do Stráže pod Ralskem a upozorňující na nebezpečné záření. Když jsem tedy mezi nabízenými tématy bakalářských prací objevila problematiku kontaminace záplavového pásma Ploučnice, volba byla jasná.

Bouřka – nejvýraznější projev konvekce v atmosféře, krásná a někdy zároveň děsivá podívaná, fascinuje lidstvo již odnepaměti. Zatímco naši předkové často pohlíželi na bouřky jako na „boží hněv“, my dnes podnikáme neohrožené průniky do jejich nitra ve snaze odhalit některá tajemství, která stále čekají na vysvětlení.