Astronomie

Článků v rubrice: 109

Drahokamy zimní oblohy

Čtenáři Třípólu, kteří se zajímají o astronomii, si již jistě zvykli na roli časopisu coby průvodce při procházkách noční oblohou v tom kterém ročním období. Výjimkou není ani naše vyzvání k návštěvě oblohy zimní. Na přelomu roku na ní lze najít mnoho zajímavého.

Fotogalerie (7)
Vzhled nočního nebe 15. prosince ve 20.00 h středoevropského času (SEČ). Na počátku prosince platí mapa pro 21.00 h SEČ, na konci měsíce pro 19.00 h SEČ.

Tipy na prosinec

Prosinec začíná netradičním astronomickým úkazem, 1. prosince totiž dochází k zákrytu planety Venuše naším Měsícem! Obě tělesa lze na podvečerním nebi najít poměrně nízko nad jihozápadním obzorem. Navíc je v blízkosti obou objektů také Jupiter. Od Venuše jej odlišíte poměrně snadno, na obloze je totiž mnohem výš, než Venuše. Seskupení těchto nápadných těles vás tak určitě zaujme i při letmém pohledu.

Měsíc má v této době tvar dorůstajícího srpku a před zákrytem se k Venuši přibližuje neosvětlenou stranou. Jinými slovy, na začátku zákrytu zmizí Venuše nikoliv za úzkým měsíčním srpkem, ale za tmavou stranou Měsíce. Do těsné blízkosti měsíčního disku se Venuše dostává okolo páté hodiny odpoledne, přičemž za jeho okraj začíná vstupovat přibližně ve čtvrt na šest (čas vstupu a výstupu je závislý na pozorovacím stanovišti a v rámci České republiky se může lišit až o několik minut). O tři čtvrtě minuty později mizí nejjasnější planeta za měsíčním diskem úplně. Celý jev je samozřejmě pozorovatelný pouhým okem, mnohem lepší však je při pohledu dalekohledem. Venuši totiž nevidíte jen jako jasný bod, ale jako neúplný kotouček (Venuše jeví fáze podobně jako Měsíc). Kombinace s Měsíčním srpkem posetým krátery nabízí zcela jistě nezapomenutelný pohled!

Než se Venuše opět objeví na obloze, trvá víc než hodinu. Zpoza Měsíčního disku se totiž vyhoupne jen pár minut před půl sedmou. V daném okamžiku je Měsíc již velice nízko nad obzorem a do západu mu zbývá pouhých třicet minut.

Na zimním nebi také naleznete několik otevřených hvězdokup (více se o nich dozvíte v tipech na měsíc leden). Hvězdy uvnitř otevřených hvězdokup vznikly ze společné mlhoviny a jedná se o poměrně mladé útvary. Obvykle obsahují desítky až stovky stálic, které jsou svázány gravitační silou. Toto spojení je však pouze dočasné, vzájemné gravitační působení malého počtu hvězd nedokáže hvězdokupu udržet pohromadě, a tak se v průběhu desítek až stovek milionů let hvězdy postupně „rozutíkají“ do okolního vesmírného prostoru.

Tipy na leden

Po západu Slunce se na večerní obloze objeví hned několik nápadných souhvězdí zimního nebe. Nízko nad východním obzorem najdete nejjasnější hvězdu oblohy Sirius. O něco výše bude Orion, v jehož okolí se nacházejí Blíženci, Vozka a výrazné souhvězdí Býka s naoranžovělým Aldebaranem. Této výrazné hvězdě se také někdy přezdívá „Býkovo oko“. Uvnitř Býka také narazíte hned na dvě nápadné otevřené hvězdokupy – Hyády a Plejády.

Nejjasnější hvězdy z Hyád vytvářejí na obloze obrazec ve tvaru písmene „V“ (Býkova hlava). Hyády jsou k nám v astronomickém měřítku velice blízko, od Země je dělí přibližně sto padesát světelných let. Díky tomu nalezneme stálice z Hyád rozeseté na velké části oblohy, mnohé zcela mimo souhvězdí Býka. Jasný Aldebaran ale k Hyádám nepatří, nachází se totiž v poloviční vzdálenosti a před Hyády se nám pouze promítá.

Pokud byste se na Hyády rádi podívali přes dalekohled, bude nejvhodnější přístroj s malým zvětšením a velkým zorným polem, do kterého se rozložité Hyády vejdou alespoň z větší části. Pohled přes dalekohled odhalí několik desítek jasnějších naoranžovělých hvězd. Jedná se o obří hvězdy v závěrečných stádiích vývoje s nízkou povrchovou teplotou. Stáří těchto stálic astronomové odhadují na tři čtvrtě miliardy roků, Hyády proto patří mezi poměrně velmi staré kulové hvězdokupy.

Druhým představitelem tohoto typu objektů jsou Plejády, které naleznete na obloze o něco výše, napravo od Aldebaranu. Pokud máte dobré oči, zahlédnete přibližně pět až šest hvězd, které jsou seskupeny do tvaru Velkého vozu. Plejády zabírají na obloze plochu o průměru přibližně čtyřnásobku měsíčního úplňku. Pokud na ně zacílíte menší dalekohled, odhalíte několik desítek zářivých modrobílých hvězd. Na rozdíl od Hyád jsou Plejády relativně mladé a vznikly teprve před šedesáti miliony roky. Mladé hvězdy mají vysokou povrchovou teplotu a právě ta je příčinou jejich modrobílého zabarvení.

Na fotografiích obklopují hvězdy z Plejád nápadné mlhoviny. Tyto útvary však na tmavé obloze zahlédnete jen obtížně. Navíc s Plejádami nijak nesouvisí, hvězdokupa systémem mlhovin totiž pouze prolétá.

Z planet bude na večerním nebi pozorovatelný Jupiter, který však zapadne jen krátce po Slunci. Výrazně déle setrvá na obloze Venuše, kterou naleznete nad jihozápadním obzorem v podobě „Večernice“. K Venuši se v první polovině noci přidá také Saturn, který se objeví nad východním obzorem v souhvězdí Lva.

Tipy na únor

V únoru bude večerní obloze dominovat Orion, jedno z nejvýraznějších a také nejkrásnějších souhvězdí zimního nebe. Naleznete jej nad jižním obzorem a možná vám bude připomínat letícího motýla s roztaženými křídly nebo třeba přesýpací hodiny. V levé horní části souhvězdí naleznete naoranžovělou hvězdu Betelgeuze, naopak vpravo dole narazíte na modrobílou stálici Rigel. Přibližně v polovině cesty mezi těmito hvězdami se nachází trojice jasných hvězd, které se označují jako Orionův pás.

Souhvězdí samo o sobě je zcela jistě velmi zajímavým objektem, ve skutečnosti ale ukrývá jednu z nejkrásnějších mlhovin severního hvězdného nebe. Velkou mlhovinu v Orionu s katalogovým označením M 42 (Messierův katalog) naleznete pod prostřední hvězdou z Orionova pásu. V této oblasti se nachází několik jasnějších hvězd, které tvoří takzvaný Orionův meč a právě ty vás k Velké mlhovině v Orionu spolehlivě navedou.

Na tmavé obloze zahlédnete mlhovinu jen jako jasnější šedobílý obláček s nejasnými konturami v blízkosti hvězd Orionova meče. Pokud si však na pomoc vezmete menší dalekohled, budete odměněni úchvatným pohledem. Na pozadí tmavé zimní oblohy spatříte členitou mlhovinu z mnoha výraznými, temnými „zálivy“. Ve větších dalekohledech možná rozlišíte i čtveřici hvězd v centru mlhoviny (tzv. Trapez), které jsou uspořádány do tvaru nepravidelného lichoběžníku.

Velká mlhovina v Orionu je velice mladý útvar, stáří hvězd uvnitř mlhoviny astronomové odhadují na jeden milion let. V této oblasti vyplněné mezihvězdným plynem a prachem se i dnes rodí nové hvězdy. Tyto mladé stálice jsou velice horké, produkují intenzivní ultrafialové záření, které ohřívá a excituje vodík tvořící mlhovinu do té míry, že se sám vodík stává zdrojem záření. Právě on dává mlhovině načervenalé zabarvení, které se však objeví pouze na fotografiích pořízených astronomickými přístroji.
Většina hvězd, které vznikají uvnitř mlhoviny, je zatím ukryta v obálkách z plynu a prachu, takže je při pozorování ve viditelném oboru spektra nezahlédneme. Pro infračervené záření jsou však obálky výrazně více prostupné, takže na infračervených snímcích mlhoviny můžeme zahlédnout stálic mnohem více.
Poměrně velká jasnost i výjimečné umístění uvnitř souhvězdí Orionu tak dělají z Velké mlhoviny jeden z nejzajímavějších objektů zimního nebe.

V únoru jsou hned z večera pozorovatelné také dvě jasné planety. Nad jihozápadem bude zářit Venuše, nad východem naopak naleznete nažloutlý Saturn.

Návod na použití hvězdných map

Při pozorování držte mapku šikmo nad hlavou, aby k zemi směřovala ta světová strana uvedená na okraji, ke které stojíte čelem. Měsíc mění z noci na noc fázi a polohu, proto není v mapce zakreslen. Společně s planetami jej však najdete poblíž čárkované čáry, která se nazývá ekliptika.

Jan Píšala
Poslat odkaz na článek

Opište prosím text z obrázku

Nejnovější články

Centrální solenoid ITER

Který magnet tokamaku je nejdůležitější? Bez magnetů toroidálního pole vám plazma uteče na stěny komory, bez magnetů pole poloidálního nedosáhnete potřebného tvaru plazmového provazce, bez magnetů centrálního solenoidu nebude žádné plazma…Stop!

Dolivo - Dobrovolskij a počátky přenosu elektrické energie

Před sto lety zemřel dnes již málo známý ruský fyzik, elektrotechnik a vynálezce M. O. Dolivo-Dobrovolskij. Jako jeden z prvních fyziků a techniků teoreticky i prakticky odhalil možnosti využití trojfázového střídavého proudu.

Výletů do vesmíru se nebojíme, ale auto si raději budeme řídit sami

Mladí by chtěli profitovat z vědeckého pokroku okamžitě, starší generace se dívá spíše na jeho pozitivní vliv do budoucna, vyplývá z průzkumu 3M o postojích veřejnosti k vědě (State of Science Index).

Výroba vakuové nádoby ITER

Práce na staveništi tokamaku ITER pokročily a množí se zprávy o dokončených komponentách vlastního reaktoru tokamaku ITER, o jejich transportu z výrobních závodů na staveniště a jejich instalaci.

Proti znečistění ovzduší se dá bojovat i jednoduchým nástrojem za dolar

Jednoduché nové zařízení, které přijde na méně než 1 USD, by mohlo pomoci celosvětovému úsilí o snížení škodlivého znečištění ovzduší emisemi amoniaku. A zároveň zlepšit produkci potravin! Malý plastový nástroj navrhli brazilští vědci ve spolupráci s ...

Nejnovější video

Bez jaderné energie se ve vesmíru daleko nedostaneme

Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)

close
detail