S1M0NE: Zrození virtuální hvězdy

Americké letní premiéry jsou velmi specifickou záležitostí, mnohé filmy jsou pro toto období pečlivě vybírány a připravovány. Mezi tento typ letošních filmů patří i komedie S1M0NE, autorský film scénáristy a režiséra Andrewa Niccola. Do hlavních rolí obsadil Al Pacina a počítačový software.

Novozélanďan Andrew Niccol začal svoji filmovou kariéru deseti lety natáčení reklam v Londýně, ale pak se rozhodl opustit svět šedesátivteřinových snímků a přesunul se do LA. V roce 1997 se na plátna dostal jeho autorský film Gattaca, o rok později byl podepsán pod scénářem pro The Truman Show, což mu přineslo nominaci na Oskara. Simone je jeho druhým autorským filmem a docela se těším, až se objeví u nás, protože zatím reference o jeho předchozí práci jsou dobré.
Al Pacino vystupuje ve filmu jako frustrovaný režisér Victor Taransky, jehož jméno zcela záměrně připomíná geniálního Andreje Tarkovského. Taranskemu se uprostřed natáčení jeho hvězda vykašle na práci. Taransky dostane zvláštní dar – počítačový program. Simulation One – virtuální hvězda SIMONE – se ho nakonec zmocní, stává se součástí jeho osobnosti, projevem jeho podvědomí.
Scénář – a tím i autorský film – má ovšem mnohem více plánů. Postava Simone ovlivňuje lidi kolem sebe, mění jejich chování a nazírání na sebe i na své okolí. Recenze v The New York Times tento film označuje jako dílo „beyond postmodern and post-entertainment“. Asi opravdu bude mnoha hollywoodským hlavounům způsobovat migrénu – ne tím, že ukazuje virtuální hvězdu, ale tím, jak využívá toto „něco je jinak“ k nahlédnutí pod pokličku a do povah lidí, pohybujících se v zábavním průmyslu. Pro realizaci tohoto provokujícího filmu Andrew Niccol získal silnou podporu – The New Line Cinema snad ani nemusím představovat (Pán prstenů), stejně tak oskarového nositele Al Pacina, ale i další herečky a herci se pohybují v té vyšší kategorii.
Záleží na tom, jestli celebrity jsou skutečné? ptá se autor filmu. Naše kultura, posedlá oslavou symbolů, ten rozdíl nevnímá. Naše schopnost produkovat klam převyšuje naši schopnost jej odhalit. Tvůrci speciálních efektů se na filmu vyřádili, zkombinovali skutečnou herečku s CGI záběry – a Andrew Niccol věří, že diváci nepoznají, kdy dochází ke změně, ať už jedním nebo druhým směrem.
Al Pacino se při tiskové konferenci k uvedení filmu dotkl rozdílu mezi živým a počítačově generovaným hercem. Sám si není jistý, zda by herci mohli – či měli – být vytváření digitálně. Přesto ale zdůrazňuje, že diváci vyžadují určitou interakci s herci, chtějí toho vědět celkem hodně o jejich osobnostech či o jejich životě. Neumí si představit, jak by mohli virtuální herci tuto potřebu diváků uspokojit. A pak také, zdůraznil, skutečný živý herec je ovlivňován scénou, ve které natáčí. Přesto si netroufl tvrdit, že diváci budou – či nebudou – schopni odlišit plně digitální film od filmu s herci – lidmi. Kdo ví, kam v tomto směru dokážeme dojít?