Bez zařazení

V poušti Atacama v Chile neprší. Tým složený z vědců z Čile a Massachusetského institutu technologie (MIT) ale pracuje na tom, aby i tady byla voda na zavlažování a pití. Chytají a zkapalňují mlhu.

Známe je všichni – lehká letadélka bzučící za pěkného počasí nad loukami a nad hlavami nadšených leteckých modelářů. Jejich elektrický pohon dnes už málokoho překvapí. Viděli jsme i snímky Solar One nebo Solar Impulse s dlouhatánskými křídly pokrytými solárními články. Na berlínské letecké show koncem letošního května však nad hlavami užaslých diváků kroužil stoprocentně elektrický pilotovaný letoun.

K povrchovým úpravám různých substrátů se již mnoho let používají tenké vrstvy. Na řezné nástroje (vrtáky, frézky, pilky) se například nanášejí velmi tvrdé vrstvy TiN_x, TiAlN_x a C‑diamant, což až několikanásobně prodlužuje jejich život a zrychluje výrobu. Optické vrstvy se používají např. k antireflexnímu pokrytí čoček, na interferenční filtry a k nanesení reflexních vrstev na zrcadla. Kovovými vrstvami (Al, Au, Cu) se tvoří třeba kontakty na polovodičích.

Fakulta jaderná a fyzikálně inženýrská ČVUT v Praze
Studentská Unie při FJFI ČVUT v Praze
Vás zvou na 14. ročník letního studentského soustředění TCN

Autonomní architektura, která buduje sebe samu na základě biologických principů? Biosyntetické struktury, které se na principu sebeřazení zahušťují v předem určených bodech, a vyrůstají do velikosti poschoďových domů? Možná to zní jako vědecká fikce, přesto je bio-architektura cestou, která může nejen pozměnit základní archetypy „lidských“ staveb, ale i vyřešit nejeden palčivý demografický a sociální problém. Ing. arch. Jindřich Ráftl z podolského studia R/FRM nedávno v rámci mezinárodní soutěže eVolo představil svou vizi Biosyntetické zásobárny pitné vody pro slumy v Lagosu. Inovativní pojetí jeho projektu dává tušit šíři dimenzí, které se s bio-architekturou otevírají.

Velké skládky odpadů fungují často desítky let. Co ale s nimi, když doslouží? Dnes již zrušená skládka odpadů v Gulbergenu byla jednou z největších v Holandsku. Po ukončení provozu se její provozovatelé kromě povinné technické rekultivace postarali také o její ekonomické zhodnocení. Skládkové plyny na bázi metanu, unikající z podloží, se v zařízení připojené bioplynové stanice jímají a „upgradují“ na zemní plyn využitelný k pohonu LPG automobilů.