Bez zařazení

Ve 30. letech 20. století americký chemik Samuel Kistler vyrobil nejlehčí pevnou látku na světě. Jemným způsobem odstranil kapalinu ze silikagelu a zůstala mu čistá kostra s nanootvory. Kostra obsahovala 99 % vzduchu a vypadala jako zmrzlý kouř. Kistler ji nazval „aerogel“.

Veřejný prostor v Dejvicích, Vysočanech, ale i na Vinohradech nově připomíná dvě významné osobnosti spjaté s naší historií elektrotechniky – Nikolu Teslu a Emila Kolbena.

Nejpokrokovější robotický potápěčský oblek, označovaný jako Exosuit, je připraven k vyhledávání jednoho z nejstarších počítačů na světě. Má pevný kovový humanoidní tvar a je vybaven pomocnými motory, které potápěči umožňují bezpečný pobyt v hloubkách až do 300 metrů. I když byl původně navržen pro potápění v úpravně vody v New Yorku, první zkoušky v moři se uskutečnily ve Woods Hole Oceanographic Institution, Massachussetts (WHOI) již začátkem června 2014. Jejich cílem bylo připravit Exosuit pro průzkum vraku antické římské lodě u řeckého ostrova Antikythera v Egejském moři. Před sto lety z něj potápěči vyzvedli nejstarší počítač na světě známý jako mechanizmus Antikythera. Vědci doufají, že se jim podaří najít další podobné mechanizmy.

Čína dnes používá téměř tolik uhlí jako zbytek světa. Zdá se, že tomu tak bylo vždycky – první známky o jeho využívání totiž pocházejí z období před 3 500 lety.

Osamělý robot se těžkopádně pohybuje na skládce odpadů ve střední části Švédska a vystřeluje laserové paprsky. Úkolem robota přezdívaného Gasbot je „vyčenichat“ úniky metanu v jeho okolí. Stroje tohoto druhu by mohly jednoho dne sloužit k odhalení nebezpečných emisí na skládkách odpadů, v dolech nebo dokonce v ulicích měst. Úniky metanu jsou předmětem obav, protože mohou způsobit exploze i přispívat ke globálnímu oteplování. Jedna studie z počátku roku 2014 ukázala, že vědci trvale podceňují úroveň metanu v atmosféře. Možná částečně i proto, že tyto úniky lze jen těžko zjistit.

Hypotéza Gaia byla poprvé zveřejněna v 70. letech 20. století. Dnes oceánograf Toby Tyrell zpochybňuje na základě poznatků získaných v posledních čtyřiceti letech její pravdivost. Toby Tyrell se začal zabývat myšlenkami Jamese Lovelocka poté, co si přečetl jeho knihu „Nový pohled na život na Zemi“ a byl fascinován myšlenkou, že se naše planeta může sama regulovat. Tento zájem ovlivnil jeho kariéru a vedl až ke studiu oceánografie. Současně si ale nebyl jistý tím, že by věci mohly být tak jednoduché, jak uváděl Lovelock.