Jan Evangelista Purkyně

Český lékař a přírodovědec světového věhlasu se narodil 17. prosince 1787 v rodině panského hospodářského úředníka v Libochovicích nad Ohří. Zemřel 28. července 1869 v Praze.

Po obecné škole v Libochovicích odešel jako chorista do Mikulova, kde vystudoval piaristické gymnázium a načas vstoupil do piaristického řádu. Začal učit, ale brzy se vydal na pražskou univerzitu studovat filozofii. Opustil řád a roku 1810 nastoupil místo vychovatele v rodině barona Hildprandta v Blatné. S baronovým synem strávil delší dobu na báňské akademii ve Štiavnici, kde ho zaujaly přírodní vědy, a tak se vrátil do Prahy znovu studovat, tentokráte medicínu. Po doktorátu se věnoval převážně teorii, zaujala ho zejména fyziologie.

Učenec

V roce 1823 požádal o profesuru na univerzitě ve Vratislavi a bylo vyhověno – snad i na přímluvu J. W. Goetha, který si velmi vážil Purkyňových prací o fyziologii vidění. Ve Vratislavi působil 27 let a roku 1839 tu vybudoval první fyziologický ústav v Evropě. Vrcholem jeho bádání byla teorie, podle níž se všechna živočišná i rostlinná těla skládají z buněk tvořených protoplazmou – ta mu získala evropský věhlas. Jeho objevů však byla celá řada – první zjistil tzv. „Purkyňova vlákna v srdečním svalu“, „Purkyňovy buňky v mozečku“ atd. Zkoumal účinky různých léků, pokusy prováděl především na sobě. Zabrousil, možná mimoděk, i na pole kriminologie. Při zkoumání vývodů potních žláz zjistil rozmanitost kožních rýh na bříškách prstů a položil tak základy daktyloskopie. Roku 1849 se vrátil do Prahy, na univerzitní stolici fyziologie, kde začal – za tuhého Bachova absolutismu – přednášet česky. Jeho věhlas překročil hranice, více než 50 učených společností z celého světa jej učinilo svým čestným členem.

Národní buditel

Přes velkou zaneprázdněnost vědeckou a pedagogickou činností se nadšeně podílel na vlasteneckém dění. Zajímal se o rozvoj českého průmyslu, spolu s Vojtou Náprstkem podporoval vzdělání žen, věnoval se literatuře, do češtiny překládal básně Schillera a Goetha. Stál u vzniku prvního českého vědeckého časopisu Krok a založil dodnes vycházející přírodovědecký časopis Živa a léta jej redigoval. Spoluzakládal Sokol, Hlahol, Uměleckou Besedu, Spolek lékařů českých, ale také dělnický spolek Oul. Purkyňovo jméno dnes nese významná lékařská společnost a také pražská ulice, ve které po návratu do vlasti bydlel. Na domě je umístěna pamětní deska.

Možná nevíte, že …

Purkyňův syn Karel (1834–1868) se stal vynikajícím malířem a zakladatelem moderní české výtvarné kritiky. Jeho realistické obrazy nebyly ovšem tehdejší společností přijímány příznivě a umělec těžce nesl, že byl až do konce života odkázán na otcovu podporu. Odešel v pouhých čtyřiatřiceti letech a zařadil se tak do smutné galerie českých umělců, jimž osud nedopřál rozvinout a naplnit započaté nadějné dílo.