James Watt

Dne 19. ledna 1736 se ve skotském městečku Greenocku narodil James Watt, muž, který zdokonalil parní stroj natolik, že otevřel dveře do „století páry“. Parní stroj – první na přírodních podmínkách nezávislý zdroj energie v lidských dějinách – znamenal pro technický rozmach a rozvoj průmyslu zcela revoluční vynález. Po bohatém a plodném životě zemřel James Watt 19. srpna 1819 a byl pochován na hřbitově ve Westminsterském opatství mezi velikány anglické historie s epitafem: Zdroje své země rozšířil, člověka moc rozmnožil a povznesl se tak do předních řad mezi nejslavnější vědce a skutečné dobrodince lidstva.

James Watt se narodil v rodině chudého tesaře, který na studium talentovaného syna neměl prostředky, a tak jej po škole poslal do učení na jemného mechanika. Glasgowský mistr, u kterého se Watt učil, pracoval v té době i pro místní univerzitu, konkrétně pro fyzikální kabinet profesora Blacka. Ten si brzy povšimnul Wattova výjimečného nadání a šikovného učně si oblíbil. Dokonce jej poslal k proslulému londýnskému mechaniku Morganovi, který se za odměnu 20 liber zavázal vyučit mladíka za jediný rok místo obvyklých sedmi. Svůj slib splnil, a tak se Watt mohl už po roce vrátit do Glasgowa. Tady jej však čekalo rozčarování, neboť zdejší mechanici zkrácené učení neuznali a odmítli Watta přijmout do cechu. Naštěstí opět zasáhl profesor Black. Na univerzitu cechovní pravomoci nesahaly a Watt se roku 1757, ve svých 21 letech, stal univerzitním mechanikem.

PARNÍ STROJ
O využití energie páry se před Wattem snažili už mnozí – Denis Papin, Thomas Savery, Thomas Newcomen a další. Ve sbírkách glasgowské univerzity byl také jeden starší nefungující Newcomenův stroj. Watt ho opravil, což mu zároveň pomohlo ujasnit si jeho nedostatky. Pak už následovala mnohaletá usilovná práce a hledání schůdných cest. Nejrůznějšími zlepšeními postoupil Watt až k prakticky využitelnému jednočinnému parnímu stroji a po více než dvaceti letech snažení k patentu na dvojčinný parní stroj, který získal roku 1782.

VÝKON
Jednotkou výkonu je dnes v soustavě SI jeden watt. Ještě vaši dědečkové však používali pro měření výkonu jednotku HP (horse-power neboli koňská síla či kůň). Ta se zrodila v době, kdy Watt vyráběl pro zákazníky jednotlivé parní stroje takříkajíc „na míru“. Jistý pivovarník si u něj objednal parní stroj k pohonu čerpadla, které dosud roztáčel kůň, a vymínil si stejný výkon stroje. Watt přijel, nechal koně osm hodin čerpat vodu do sudů a po změření spočítal, že kůň vyčerpal v průměru za 1 sekundu 500 liber vody do výšky 1 stopy. Watt se nezalekl a vyrobil parní stroj, který za stejných podmínek vyčerpal 550 liber vody, což se pak na dlouhá léta stalo jednotkou pro měření výkonu.

I génius se může mýlit... James Watt může být bez rozpaků nazýván otcem parního stroje, soustředil se však výhradně na stabilní stroje k pohonu čerpadel, strojů a podobných zařízení, ale kupodivu nikdy nevěřil v jejich uplatnění v dopravě. Dokonce svého nejnadanějšího spolupracovníka, W. Murdocka, od pokusů s mobilními parními stroji důrazně odvracel. Zatímco nevalné využití parních automobilů mu dalo v podstatě zapravdu, parolodi a především parní lokomotivy svědčí o tom, že opravdu nikdo není neomylný.