Dovoz energií je Achillovou patou Evropy
„Bez energetické bezpečnosti není žádná bezpečnost,“ takto shrnuje Dr. William Gillett, ředitel energetického programu EASAC, zprávu Zabezpečení udržitelných energetických zásob.
Nový objev českých vědců by mohl zmenšit objem vysoce radioaktivního jaderného odpadu.
Čeští vědci zabodovali.Vyvinuli rozpouštědlo, které by mohlo pomoci zmenšit objem vysoce radioaktivního jaderného odpadu. A to v dalších letech může ocenit celý svět, protože jako zatím jediná dostupná metoda pro likvidaci vyhořelého paliva z atomových elektráren se zdá být zakopat jej hluboko pod zem. A čím je ho více, tím hůře.
Tým odborníků z Ústavu jaderného výzkumu Řež (ÚJV) vynalezl unikátní rozpouštědla třetí generace. Ta odpovídají celosvětovému trendu - jsou šetrná k životnímu prostředí. „Jde o celosvětový objev. Pokusíme se s ním proniknout do významných mezinárodních vědeckých publikací a prosadit ho do praxe,“ říká vedoucí výzkumu Jiří Rais z ÚJV. Mají šanci na to získat i peníze z Grantové agentury, protože ta již jejich výzkumnou práci – díky které vzniklo nové ředidlo – ocenila.
Ekologické rozpouštění
Výzkum vědců z ÚJV se soustředil na zdokonalení tzv. dikarbollidové extrakční technologie. Dikarbollid je anorganické činidlo vhodné pro oddělení cesia 137 (137Cs) a stroncia 90 (90Sr) – vysoce radioaktivních prvků, které obsahuje i jaderný odpad vznikající v atomových elektrárnách.
Tato vlastnost dikarbollidu je známá již zhruba třicet let a bylo to právě ÚJV, které ve spolupráci s Ústavem anorganické chemie Akademie věd v 70. letech 20. století nalezly a patentovaly dikarbollidový anion. Ten se záhy začal průmyslově využívat pro likvidaci vojenského jaderného odpadu nedaleko ruského Čeljabinsku. Až donedávna se ale příliš nehledělo na ekologii. Dikarbollid se rozpouštěl ve směsi z nitrobenzenu, což je velmi toxické rozpouštědlo, a tetrachloru, což je zase karcinogen. Tyto látky byly sice nahrazeny v USA a Rusku fluorovanými rozpouštědly, ale ta opět nejsou ekologicky vhodná při všeobecném odklonu od freonů.
„Objevili jsme, že za určitých podmínek se dá použít i netoxických rozpouštědel. Tajemství tkví v tom, že jde o vyladěnou kombinaci rozpouštědel na bázi alkanů,“ vysvětluje Rais. To vyhovuje francouzské iniciativě, kterou se vyspělý svět začíná řídit. Podle ní mají všechna rozpouštědla obsahovat pouze uhlík, vodík, kyslík a dusík. Po spálení totiž tvoří víceméně nejedovaté plyny (odhlédněme od oxidů dusíku). Rais předpokládá, že vynalezená rozpouštědla by se mohla hodit při řešení, jak dlouhodobě naložit s jaderným odpadem.
Pozn.: Nové a souhrnné poznatky o dikarbollidových metodách publikoval Jiří Rais spolu s Bohumírem Grünerem v publikaci amerického nakladatelství Marcel Dekker, která vyšla letos v září. Další informace o knize a praci UJV najdete na internetu.
(autorka je redaktorkou týdeníku Ekonom)
„Bez energetické bezpečnosti není žádná bezpečnost,“ takto shrnuje Dr. William Gillett, ředitel energetického programu EASAC, zprávu Zabezpečení udržitelných energetických zásob.
Návštěvníkům horní nádrže vodní přečerpávací elektrárny Dlouhé stráně se v druhé polovině května a první půli června naskytla neobvyklá příležitost ...
Na 170 videí s pokusy poslali do fyzikální soutěže „Vím proč“ studenti z celé České republiky. V náročné konkurenci letos u odborné poroty uspěli hlavně ti, kdo vsadili ...
Historicky první palivové soubory od společnosti Westinghouse dorazily do Jaderné elektrárny Dukovany 16. června. Následují po dodávkách do Temelína.
Oceány po celém světě údajně ztrácejí kyslík od 50. let minulého století. Příčinou je globální oteplování a znečištění vod.
Zjímavý průřez historií jaderné fúze a propagace jednoho ze směrů výzkumu - stellarátorů. množstvím animací i reálných záběrů podává srovnání se současnými tokamaky.