Uhlíková stopa velkých společností
Od počátku průmyslové revoluce v 18. století provozuje svět stále více technologií, které emitují skleníkové plyny. Ve 20.
Nový objev českých vědců by mohl zmenšit objem vysoce radioaktivního jaderného odpadu.
Čeští vědci zabodovali.Vyvinuli rozpouštědlo, které by mohlo pomoci zmenšit objem vysoce radioaktivního jaderného odpadu. A to v dalších letech může ocenit celý svět, protože jako zatím jediná dostupná metoda pro likvidaci vyhořelého paliva z atomových elektráren se zdá být zakopat jej hluboko pod zem. A čím je ho více, tím hůře.
Tým odborníků z Ústavu jaderného výzkumu Řež (ÚJV) vynalezl unikátní rozpouštědla třetí generace. Ta odpovídají celosvětovému trendu - jsou šetrná k životnímu prostředí. „Jde o celosvětový objev. Pokusíme se s ním proniknout do významných mezinárodních vědeckých publikací a prosadit ho do praxe,“ říká vedoucí výzkumu Jiří Rais z ÚJV. Mají šanci na to získat i peníze z Grantové agentury, protože ta již jejich výzkumnou práci – díky které vzniklo nové ředidlo – ocenila.
Ekologické rozpouštění
Výzkum vědců z ÚJV se soustředil na zdokonalení tzv. dikarbollidové extrakční technologie. Dikarbollid je anorganické činidlo vhodné pro oddělení cesia 137 (137Cs) a stroncia 90 (90Sr) – vysoce radioaktivních prvků, které obsahuje i jaderný odpad vznikající v atomových elektrárnách.
Tato vlastnost dikarbollidu je známá již zhruba třicet let a bylo to právě ÚJV, které ve spolupráci s Ústavem anorganické chemie Akademie věd v 70. letech 20. století nalezly a patentovaly dikarbollidový anion. Ten se záhy začal průmyslově využívat pro likvidaci vojenského jaderného odpadu nedaleko ruského Čeljabinsku. Až donedávna se ale příliš nehledělo na ekologii. Dikarbollid se rozpouštěl ve směsi z nitrobenzenu, což je velmi toxické rozpouštědlo, a tetrachloru, což je zase karcinogen. Tyto látky byly sice nahrazeny v USA a Rusku fluorovanými rozpouštědly, ale ta opět nejsou ekologicky vhodná při všeobecném odklonu od freonů.
„Objevili jsme, že za určitých podmínek se dá použít i netoxických rozpouštědel. Tajemství tkví v tom, že jde o vyladěnou kombinaci rozpouštědel na bázi alkanů,“ vysvětluje Rais. To vyhovuje francouzské iniciativě, kterou se vyspělý svět začíná řídit. Podle ní mají všechna rozpouštědla obsahovat pouze uhlík, vodík, kyslík a dusík. Po spálení totiž tvoří víceméně nejedovaté plyny (odhlédněme od oxidů dusíku). Rais předpokládá, že vynalezená rozpouštědla by se mohla hodit při řešení, jak dlouhodobě naložit s jaderným odpadem.
Pozn.: Nové a souhrnné poznatky o dikarbollidových metodách publikoval Jiří Rais spolu s Bohumírem Grünerem v publikaci amerického nakladatelství Marcel Dekker, která vyšla letos v září. Další informace o knize a praci UJV najdete na internetu.
(autorka je redaktorkou týdeníku Ekonom)
Od počátku průmyslové revoluce v 18. století provozuje svět stále více technologií, které emitují skleníkové plyny. Ve 20.
Rychlý růst umělé inteligence (AI) výrazně zvýšil poptávku po schopnostech a kapacitě zpracování dat, což vedlo k celosvětovému rozšíření datových center.
Změna klimatu je tady, ať už ji způsobuje cokoliv, a nemá moc smyslu s ní „bojovat“ – spíš má velký smysl se včas přizpůsobit. Zásadní bude pro světová městská centra.
Jednou z nejsymboličtějších ekologických katastrof je, že za méně než sto let lidstvo zničilo Aralské jezero. Podle nových geologických výzkumů se ale zdá, že se toto malé moře ...
Francouzská společnost Naarea uzavřela strategické partnerství se společností EO Concept. Spolu zkoumají možnost zkonstruování a využití mikroreaktoru XAMR s rychlými neutrony chlazeného roztavenými solemi.