Jestliže vám už spadl na zem chleba namazaný máslem, určitě si pamatujete, že spadl namazanou stranou dolů. Zákon schválnosti, že ano? Přesto se na tento „fakt“ nemůžete spolehnout. Určitě se však můžete spolehnout na gravitační zákon – chleba padá k zemi. Na podobných spolehlivých principech je založena inherentní (vrozená) bezpečnost.

Většina z nás zná rozvody elektřiny jako dráty různě vysoko nad zemí, případně jako kabely zakopané nehluboko do země. Pod městem však existují i stovky metrů chodeb a tunelů s kilometry elektrických rozvodů velmi vysokého napětí.

Představte si zařízení, které se normálně rozkládá na ploše o velikosti fotbalového hřiště, sbalené do několika stříbřitých trubek umístěných v jedné větší místnosti. Energetici to umí. Dokázali zmenšit vysokonapěťovou rozvodnu s lesem izolátorů, stykačů, přepínačů a vypínačů do několika válcových trubic. Vznikla zapouzdřená rozvodna.

Nedávno se objevila v odborném tisku neuvěřitelná zpráva o převratném objevu.

Zástup se ztiší a loutkář rozevře oponu. Světlo dopadne na marionety a jejich tváře ožijí. Loutkář začíná vyprávět. „Bylo nebylo... tedy spíše byli, nebyli. Kdo? No přeci Trip a Grace. Manželé, mladí a krásní, radost pohledět! Kde bydlí? Inu, přeci za devatero horami a devatero řekami – v luxusním apartmánu nad městem. Jednoho dne pozvou na skleničku Adama, svého přítele ze studií. Chudák Adam netuší, že jejich manželství není taková selanka, jak by se mohlo na první pohled zdát. Během návštěvy problémy vybublají na povrch... A jenom na Adamovi bude záležet, jestli Trip a Grace zůstanou spolu...“

„Neviditelné nebezpečí“ je populárním termínem moderní doby. Míní se tím vše, co ohrožuje člověka a on to jen těžko může postihnout vlastními smysly bez technologické podpory – nejrůznější chemikálie, radiace, bakterie i viry, a to ať už šířené „přirozenou cestou“, jako například ptačí chřipka, nebo vinou nehod a nedbalosti – třeba při nedávné havárii v Číně, či záměrnou činností lidí – teroristickými útoky. A právě ono neviditelné nebezpečí je podle některých odborníků jedním ze zásadních faktorů neurotizujících moderního člověka, vyvolává obrannou reakci organismu – strach, zároveň však neposkytuje zjevného nepřítele, proti kterému by mohl jedinec bojovat nebo před kterým by mohl prchat. Následkem tohoto trvalého, avšak těžko identifikovatelného ohrožení je zvyšující se úzkost a stres a tendence ventilovat toto napětí vůči zástupným objektům, které si jedinec, nebo dokonce společnost za podpory médií, s neviditelným nebezpečím spojuje – mohou to být potencionální teroristé – lidé jiného vyznání či rasy, ale také vědci, ptactvo nebo třeba nadnárodní společnosti.