V médiích se občas objevují zprávy o izolaci určitého genu nesoucího informaci o různých vlastnostech organizmu. Od barvy očí, náchylnosti k lecjakým nemocem až po trochu úsměvný „gen“ nadváhy. Už jste ale někdy viděli nějaký vlastní gen? Myslíte, že je to nemožné? Zdá se to neuvěřitelné, ale existují metody, kterými toho lze dosáhnout.
Na našem území žije více než 3300 druhů motýlů, z toho asi 170 denních. Nahlédněme do tohoto světa plného barev a představme si alespoň ty nejzajímavější motýly naší přírody.
Velké množství chorob má své genetické pozadí. Kriminalistům postačuje k určení pachatele úlomek jeho vlasu nebo jen kapka zaschlé krve. Pokud chceme zjistit, zda jsme nositeli toho či onoho genu, případně usvědčit zločince, skutečně stačí nepatrné množství biologického materiálu. Pro určení konkrétní podoby genu je ale potřeba velkého počtu kopií molekul DNA. Jak tedy pracují „kopírky“ DNA?
Denně slyšíme o klonování, geneticky modifikovaných organismech (GMO), určení otcovství nebo kriminálníka podle analýzy DNA; občas o možnostech využití kmenových buněk v medicíně, nemoci šílených krav (BSE) či nalezení genů zodpovědných za různé projevy a vlastnosti živých tvorů. Málokdo z nás však poodkryl tajemnou roušku nad technikami, díky jimž je toto vše možné. Zkusme tedy alespoň částečně nahlédnout za dveře moderních laboratoří.
Implantací takzvaných embryonálních kmenových buněk je možné léčit sedmdesát druhů jinak téměř neléčitelných nemocí. Tyto buňky se totiž umí vyvinout do jakékoli libovolné formy – čili jen jimi jde vytvořit či dotvořit jakýkoliv lidský orgán, tkáň i krvinky. Proč si je „nevypěstovat“?
V minulosti se přírodou nechalo inspirovat mnoho vynálezců či vědců a rozhodně ne nevýznamných, například i Leonardo da Vinci. Dnes, na prahu 21. století, se začíná dostávat do povědomí mnoha lidí věda založená na obdobném principu „opisování“ od přírody, bionika, vědní obor založený na spojení biologie a techniky.
Vypadá to jako scéna ze Spielbergových „Blízkých setkání třetího druhu“. Základna kryostatu ve tvaru polévkového talíře se pomalu zvedá z nosného rámu.
Na příčky, podhledy, římsy pro osvětlení, jako zvuková izolace, nebo podklad pro plovoucí podlahu – sádrokartonové desky slouží ve stavebnictví už přes sto let.
O tom, že kosmické mise (satelity, měsíční a marsovská vozítka, sondy letící na hranice Sluneční soustavy a dál) pohání jaderné a radionuklidové zdroje, jsme psali již několikrát.
Premiérový český test souběžného dobíjení šesti elektromobilů na třech stanicích a současně málo vídané doplňování baterií 12 e-aut jedné značky v místě a čase.
Na tři minuty se stát Newtonem, Einsteinem nebo Curie-Sklodowskou, natočit zajímavý fyzikální pokus a vyhrát 200 000 korun pro svou školu.
Krátké výstižné video z dílny Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni ukazuje využití jaderné energie a jaderných technologií při výzkumu vesmíru. Ne každý ví, že jádro pohání vesmírné sondy už po desetiletí. Zopakujme si to. (Film je v angličtině.)
za podporu děkujeme dobrým lidem:
za podporu děkujeme dobrým lidem:
