Medicína a přírodověda

Zvykli jsme si spojovat skleníkový efekt se spalováním. Pro některé z nás proto není známo, že lidská civilizace vytváří i daleko nebezpečnější skleníkové plyny. Jedním z nich je metan.

V médiích se občas objevují zprávy o izolaci určitého genu nesoucího informaci o různých vlastnostech organizmu. Od barvy očí, náchylnosti k lecjakým nemocem až po trochu úsměvný „gen“ nadváhy. Už jste ale někdy viděli nějaký vlastní gen? Myslíte, že je to nemožné? Zdá se to neuvěřitelné, ale existují metody, kterými toho lze dosáhnout.

Na našem území žije více než 3300 druhů motýlů, z toho asi 170 denních. Nahlédněme do tohoto světa plného barev a představme si alespoň ty nejzajímavější motýly naší přírody.

Velké množství chorob má své genetické pozadí. Kriminalistům postačuje k určení pachatele úlomek jeho vlasu nebo jen kapka zaschlé krve. Pokud chceme zjistit, zda jsme nositeli toho či onoho genu, případně usvědčit zločince, skutečně stačí nepatrné množství biologického materiálu. Pro určení konkrétní podoby genu je ale potřeba velkého počtu kopií molekul DNA. Jak tedy pracují „kopírky“ DNA?

Denně slyšíme o klonování, geneticky modifikovaných organismech (GMO), určení otcovství nebo kriminálníka podle analýzy DNA; občas o možnostech využití kmenových buněk v medicíně, nemoci šílených krav (BSE) či nalezení genů zodpovědných za různé projevy a vlastnosti živých tvorů. Málokdo z nás však poodkryl tajemnou roušku nad technikami, díky jimž je toto vše možné. Zkusme tedy alespoň částečně nahlédnout za dveře moderních laboratoří.

Implantací takzvaných embryonálních kmenových buněk je možné léčit sedmdesát druhů jinak téměř neléčitelných nemocí. Tyto buňky se totiž umí vyvinout do jakékoli libovolné formy – čili jen jimi jde vytvořit či dotvořit jakýkoliv lidský orgán, tkáň i krvinky. Proč si je „nevypěstovat“?