Medicína a přírodověda

Výzkumníci z Evropské laboratoře molekulární biologie (EMBL) Barcelona a MPI-CBG Dresden odhalují, jak glykolýza ovlivňuje rané embryonální buňky. Glykolýza je proces přeměny cukru na energii, v raném vývoji hraje klíčovou roli. Glykolýza nejen pohání buňky – pomáhá je nasměrovat ke specifickým typům tkání v kritických okamžicích vývoje. Embryonální modely založené na kmenových buňkách, které se spoléhají na glykolýzu, vytvářejí struktury podobnější přirozeným embryím. Porozumění tomu, jak se embryonální modely založené na kmenových buňkách vyvíjejí „in vitro“, zlepšuje naši schopnost předpovídat a kontrolovat vývoj a otevírají potenciál pro další biologické objevy, modelování onemocnění a testování toxicity léků.

Vědci z Evropské laboratoře molekulární biologie (EMBL) ukázali, jak se překrývající se smyčky DNA skládají na sebe v dělících se buňkách, aby vytvořily tyčovité chromozomy. Pro úspěšné buněčné dělení musí být chromozomální DNA zabalena do kompaktních tyčovitých struktur. Defekty v tomto procesu mohou vést k buněčné smrti nebo nemocem, jako je rakovina. Nová studie ukázala, jak chromozomy během buněčného dělení mění tvar. Určité proteinové komplexy pomáhají skládat DNA do překrývajících se smyček, které se vzájemně odpuzují, a pak se skládají do tyčinkovité struktury. Je to poprvé, co vědci přímo pozorovali celý chromozom ve vysokém rozlišení v dělící se buňce.

Od výrazných duhových barev papoušků v deštném pralese až po zářivé záblesky žluté, oranžové a modré na korálových útesech. V tropických ekosystémech se vyskytuje mnoho zářivě barevných druhů divoké zvěře. Ale co vedlo zvířecí obyvatele tropů k vývoji tak poutavých odstínů? Obecně řečeno, zvířata používají barvy ke komunikaci. Může to být komunikace se členy stejného druhu, například k přilákání partnera, může to být komunikace s predátory, abyste jim dali najevo, že jste jedovatí nebo je odstrašili, nebo to může být maskování, abyste predátorům unikli.

Droboučký živočich, želvuška (tardigrada) může přežít nehostinný chlad i smrtící ionizující záření ve vesmíru. Všudypřítomná mikroskopická zvířátka, která připomínají gumové medvídky s osmi nohama, jsou proslulá svou schopností přežít některé z nejdrsnějších podmínek prostředí a být po desetiletí bez jídla a vody. Vědci možná konečně vědí, jak je to možné.

Yerba maté je jedním z nejoblíbenějších kofeinových nápojů na světě. Mezinárodní výzkum vedený Univerzitou v Buenos Aires ve spolupráci s European Molecular Biology Laboratory (EMBL) v Hamburku a dalšími výzkumnými skupinami v Argentině, Brazílii a Spojených státech zmapoval genom rostliny yerba maté. Jejich zjištění poskytuje pohled na biochemii a evoluční historii rostliny. Ukazuje také, že biosyntéza kofeinu se vyvinula nezávisle v yerba maté a kávě, což naznačuje, že kofein je obecně důležitý pro přežití rostlin. Kofein obsahuje více než 60 druhů rostlin a slouží jim zejména proti škůdcům. Mapa genomu yerba maté by mohla připravit cestu k vytvoření nových odrůd yerba maté.

„Bůh je krásný, úžasný vynález lidského mozku“, říká teoretický fyzik a matematik Brian Greene. Je tomu tak? Opravdu není „nad námi“ něco víc, co nás přesahuje či dokonce řídí? Je nějaká všeobjímající vesmírná inteligence, kterou nazýváme Bůh? Nikdo to neví, ale existuje několik teorií, které se snaží vysvětlit, jak a proč se náboženství vyvinulo.